Konečně jsem se dočkal. Po téměř třech letech podnikám svoji první velkou cestu. Je to jedno z těch dobrodružství, kvůli kterým jsem si koupil pořádnou, velkou cestovní motorku.
Dnešnímu nastartování ovšem předcházelo plánování. Prdlajs. Přestože jsem si už dlouho říkal, že plánovat začnu na jaře, výsledek byl opět normální… Týden před odjezdem jsem měl maximálně první hrubý nástřel, kam pojedu. Pak lehké upřesnění trasy, v pátek zařídit papírování, v sobotu zabalit a v neděli po anglické snídani od Janinky, prý abych věděl, proč se mám vrátit, jsem konečně nastartoval Versyse.
První den bylo v plánu ujet co nejvíce, přes ty nudné, dlouhé úseky.
Přes Čechy mě čekala klasická cesta přes Vysočajnu na D1 do Brna a následně do Bratislavy. Od našich bratrů na Gyër, Komárno a Budapest. Vše po nudné dálnici, nepočítám-li „malé“ odbočky na kešky. Do hostelu Marco Polo jsem dorazil o půl deváté. Rychlá sprcha a hurá do víru velkoměsta, čti večeře, kešky a procházka po městě.
Budapešť mě velmi učarovala. Velké město, plné do noci se bavících lidí, krásně budovy, veliký Dunaj, nezapomenutelný parlament… Jeden večer rozhodně nestačí. Sem si budeme muset ještě zajet na romantický prodloužený víkend.
Ale dnes už jem hurá do postele a připravit se na zítřejší zajímavější cestu.
Dnešní nájezd 575 km.
A zde několik fotek.
