Dneškem končí moje putování po Bosně a čeká mě pár dní Chorvatského odpočinku. Poté, co jsem opustil město, všiml si lesního požáru v kopcích nad Bihačí, mě čekal několika kilometrový úsek na hranice. Fronta obrovská, ale po vzoru všech motorkářů předjíždím všech sto aut a čekám u čertice, až na mě přijde řada. Celkové zdržení asi 15 minut, ale auta tam stojí možná ještě do teď. Vážně se těším, až i tyto hranice padnou. Co jsem mohl poznat, Bosna a Hercegovina je země patřící do Evropy.
Za hranicemi se nachází zaniklé letiště Željava, které jsem již navštívil, ale proč se sem nepodívat znovu. Pro ty z vás, kteří o tomto místě nevíte, tak je to „poutní“ místo motorkářů a cestovatelů. Doslova na úpatí hor se nachází přistávací dráhy a vjezdy do hangárů, které jsou zabudované přímo do hory a kde jugoslávská armáda měla leteckou základnu. Nyní je místo zcela zchátralé, lidé si vsak nenechají ujít možnost vyfotit se u ikonických železobetonových vrat, projet se tunelem a v neposlední řadě se i vyfotit s Dakotou. Jo a taky uvnitř najít dvě kešky 😁
Pak již následovala pouze cesta k moři do Starigrad, kde strávím tři noci. Když přejedete hranice, ihned poznáte, že se něco změnilo. Jsou to silnice, kvalita povrchu, a síť je úžasná. Žádné kolony, do měst se nemusí zajíždět, prostě celou dobu 90, pouze občas u křižovatek zpomalil. Touto cestou, někdy až fádní, nudnou se dostanete za chvilku k cíli.
Co mě potěšilo, byla příroda okolo, kde se tyčily hory, po kterých se proháněl Vinnetou. Však tu má také muzeum.
A pak již sjezd z hor a konečně je vidět moře. Projíždím pobřežím a užívám si vůně typické pro slanou, mořskou vodu. Po ubytování se jdu na chvilku prospat a pak hurá na jídlo a večer strávím před hotelem, neboli na pláži a molu. Samozřejmě došlo i na koupačku. Protože jsem fakt hodně utahaný, vynechám večerní procházku a v deset usínám.
