Dnešní den je odpočinkový. Ale ne pro mě, ale pro Kawi. Celý den se chladí v garáži a já budu prohánět nožičky.
Půjdu popořadě. Ráno jsem si šel za roh koupit snídani a teprve za denního světla jsem si uvědomil, jak je okolí Sarajeva hodně kopcovité. A právě jeden kopec mě také čekal. Původně jsem ho chtěl jet na motorce, ale domácími mi bylo doporučeno, že cesta je špatná a že na vrchol kopce Vidikovač (1169 m.n.m., Sarajevo je cca 550 m.n.m.) mám jet lanovkou. Musím, že těch 20 bam za 9 minut rozhodně stálo za to. Úžasný zážitek, fantastické výhledy a to houpání a propady, když se lanovka zastaví.
Na vrcholku čeká kromě výhledů asi největší atrakce. Tim je pozůstatek betonového koryta bobové dráhy, která sloužila sportovcům během Olympijských her v zimě 1984. Od té doby zchátrala a slouží pouze jako atrakce pro turisty, kdy si ji mohou projít. Některé trasy sjíždějí i kolaři. Velkou část však využívají umělci na grafity.
Jak jsem říkal, bobová dráha je zchátralá a některé objekty v okolí si stále nesou stopy po válce, která skončila již před 25 lety. Tyto smutné, strašné stopy jsou vlastně vidět velmi často všude ve městě. Běžně, v téměř každé ulici, najdete zeď domu, ve které jsou otvory po střelách. Vlastně v lanovce jsem si uvědomil, jak to muselo být strašné, když na kopcích okolo Sarajeva jsou nepřátelé a dole v údolí je jejich cíl. Trošku jsem se rozepsal, rozvážněl, ale ty rozstřílené omítky na mě opravdu dolehly.
Tak něco pro odlehčení. Cestou z kopce jsem odlovil několik kešek a dokonce jednu, kterou zde založil kolega kačer z Pardubic (jsem v cizině, tak to jméno můžu vyslovit).
Po návratu na ubytování jsem si dopřál sprchu a moje oblečení pračku. To je komfort naučený z Asie (viď Jano).
A jelikož jsem si vybral peníze, mohl jsem jít i na jídlo 😂 Konečně jsem ochutnal Burek, což je pečivo z taženého těsta, plněné např. špenátem, mletým masem, sýry atd. a k tomu na zapít Ayran, což je vodou zředěný jogurt se špetkou soli. Velmi osvěžující a vlastně mě obojí docela zasytilo, že jsem si nedokázal představit večeři čti cevabi z některé z místních čevabčičáren. Pocit hladu byl definitivně zahnán, když jsem si k „basanka kava“ objednal pohár. Původně jsem myslel, že to bude zmrzlina, ale on to byl puding, banán a ve spod hutný a chutný krém. Vše báječně sladké, takže hořká káva to vyvažovala. Po zbytek večera jsem korzoval po městě a objevoval různé zajímavosti: most Festina Lente, Aškenázská synagoga, Latinský most, katedrálu Srdce Ježíšova a Baščaršija s přilehlým bazarem. Hodně míst jsem navštívil nejenže včera, ale dnes jsem si je prošel několikrát. To mi vůbec nevadí, pořád je na co koukat a treba stačí jen nasávat atmosféru.
