Dnešní ráno mě čekalo pokračování prohlídky dalších vodopádů v městečku Jajce. Využil jsem toho, že bylo ještě brzy a trenér nikde nikdo. Prošel jsem si Most lásky, z pod kterého se valilo s obrovskou silou mnoho vodopádů. K tomu mělo horní i spodní jezero úžasnou zelenomodrou barvu a samozřejmě bylo průzračně čisté.
Podél vody jsem se pak vydal nádhernou klikaticí a užíval si zatáčky, přírodu… neopakuji se už trošku? Pro změnu přišly i kopce s úžasnými výhledy. Sám sebe jsem se ptal, co mě na tom Balkánu tak baví. A jedna z věcí je právě příroda a ráz krajiny. Z Čech neznám místo, kde bych mohl vidět tolik strmých a vysokých téměř hned vedle silnice. Samozřejmě se občas najde nějaké údolí či kopec, ale takové převýšení? A ta strmost. A tady je to na každém kroku. Trošku jsem si vzpomněl na Pec pod Sněžkou a když se podíváte na samotnou Sněžku a máte pocit hor a turisti jsou z toho úplně paf. A přitom je to „jen jedna“ hora. Tady je to za každým rohem, za každou zatáčkou.
Abych byl doma pochválen 😘 dodržuji pitný režim a dělám si přestávky. Při jedné zastávce na kešku, u rodného domku národního spisovatele Ive Andiće, jsem si vzpomněl, že jsem ještě za celou dobu neměl kávu. Což se dalo rychle napravit. A jak jinak, než tradiční káva z džezvy.
Odpoledne, cestou do Sarajeva jsem se zastavil ještě na Bosenských pyramidách, resp. na Pyramidě slunce. Po pravdě je to super kopec, nádherný výhled, ale nic víc. Od kolegů jsem slyšel i o dalších pyramidách, ale že je to spíše jen turistická atrakce. Já však byl spokojen, výhled úžasný a vyjet tam na motorce byl zážitek, trošku prudší kopeček 😂
Do Sarajeva zbývalo asi 40 km. 40 km utrpení, vesnice navazují ihned na další, takže člověk jede pořád 50 km/h. A taky často kolony. Takže balkan style, zleva, zprava, když jsem takhle předjel i policejní auto, lehce mi zatrnulo, obzvláště, když pak slyším sirénu, ale naštěstí jeli k nějaké nehodě a mě si nevšímali.
Po dojezdu mě čekalo milé ubytování s moc fajn hostiteli: Nina a Faraq. Dostal jsem nějaké tipy a vydal se do města. Bydlim cca 10 m od centra a přesto v klidu. Ihned mě Sarajevo překvapilo svojí kopcovitostí. A také večerním životem. Okolo deváté večer bylo v centru lidu asi tak, jako na dvou Václavácích, jen to zhusti do polovičního prostoru. Po krátké procházce jsem našel klidnější místo na večeři, a dal si konečně cevabi a také polévku bagova. Obojí vynikající, ta chuť, ach. Po večeři ještě další procházka a jestli si myslíte, že lidi v ulicích ubylo, Balkán. Zde se žije dlouho do noci. Ale já ne, unavený jsem vyrazil do postele.
