Cesta do Rumunska – den druhý

Poté, co jsem šel spát ve dvě v noci a nachozených 15 km po Budapešti, jsem se těšil do postele jako kotě. Hostel Marco Polo je sice vcelku hezky umístěný, standard ubytování běžný, bohužel se díky horkému městu muselo celou noc větrat a tak bylo vše z ulice slyšet. Popeláři, alarm atd. Takže spánkový odpočinek nic moc, ale dnes někde po obědě se to dožene.

Po malém a rychlém prokličkování metropolí nabírám plnou nádrž a po dálnici mířím na Szeged a Arad. Rumunskou hranici tvoří několik front osobních automobilů, lehce předběhnu, v ruce držím občanku, hodný celník jen mává, ať jedu dál. Welcome to Romania.

Jako první mě vítá město Arad, kde si dávám oběd v podobě kuřecí rolády na rozmarýnu a pepři. A k tomu nealko pivo Ursus. Chuťově taková medvědí moč 😀 Při čekání na přípravu pokrmu jsem našel ubytování v pensionu v Lipové. A s plným žaludkem se chystám odlovit svoji první rumunskou kešku. A co logbook? Poslední zápis jsou od Pardubáka HoudiniX a jeho syna. Náhoda?! Nepodařilo se, asi geoslepota, první keška až čtvrtý pokus. Následuje procházka po městě, kešky a opět nastartovat stroj, nervy a ostražitost. Rumuni fakt řídí jako dobytci. Tímto nechci generalizovat, ale právo silnějšího, rychlejšího tady vládne. Červená, nečervená, přednost neplatí, hlavně, že se tam vejdu já. A ostatní, vy máte smůlu, nějak si s tím poraďte. Jo a zapomněl jsem na klakson. Člověk v obci jede 50 km/h a kamión za zadkem troubí, že mám přidat. Vážně jsem nepochopil, proč je vidět na silnici tolik vozidel autoškol, když se nakonec pravidly nikdo neřídí.

Cestou z města se mě potkal menší déšť až do Lipové, kde už na mě čekal útulný čistý pokoj v Casa Maria Magdalena. A kromě toho parta čtyř polských géeskářů, kteří mají podobný cíl. A hlavně konečně pořádný večer pro sládka.

Dnešní nájezd 303 km.

Pár obrázků pro ilustraci: