Dnes tedy poslední úsek z Brna domů, do Bukoviny. Protože na to mám celý den, rozhodl jsem se pro návštěvy míst, kam se přes rok moc nestíhám dostat a které jsou pro mě něčím důležité a mám je rád.
Na začátek jsem ještě v Brně navštívil Podstránskou, odkud pochází moje mamka a já tam také prožil několik prvních měsíců. Pro mamku jsem pořídil několik fotek, aby věděla, jak se tato část zase změnila. Další tip pro vás, až budete v Brně, zkuste si projít tuto, ale i další dělnické čtvrti. Ty malinkaté domky, každý různé upravený mají své kouzlo.
Další zastávku jsem měl na chalupě, kam jsem jako malý musel jezdit každý víkend s rodiči a kde jsem to popravdě neměl moc rád, protože jsem chtěl být s kamarády, ale tady nebylo nic. Pouze tři děti od sousedů, jedna ulice a práce, které říkám „rejpání se do hlíny“. Nic víc. Vidíte a teď to tam mám rád. Právě ono to „nic víc“ má svůj půvab. Dnes již chápu tátu, jak dlouho seděl na schodech, pil půllitrové kafe a koukal do zeleného. Prostě uklidňující pohled, ticho.
Pozdní oběd mě čekal v Oustí a opět musím uznat, že ve Šnytu fakt dobře vaří. Najedený jsem se přesunul k mamce, která byla překvapená a zároveň šťastná z mojí návštěvy. Povykládali jsme o mém výletu a pak už jsem mohl jet domů, do náruče Janinky a paciček Matyldy.
