Po snídani českého typu jsme se vydali na snídani španělského typu. Neboli něco hodně sladkého a káva. Ta luxusní kostka byla z listového těsta, plněná karamelem a celou jsem ji zvládl. I číšník se divil.
Cestu autobusem po chvilce měníme za vlak do centra, protože je to rychlejší. Program celého dne by se dal shrnout slovy: do večera jsme se toulali ulicemi.
Je ráno a můžu doplnit včerejší program. Nj, ale co napsat víc? Mohl bych se zeptat pana F. z Hodonína, který je lokální přeborník na květnatý popisek, rafinovaně složitá souvětí, ale nakonec to zkusím sám.
Prosluněné a teplé (27 stupňů) ulice by možná vyzývaly k posezení v parku či klimatizované restauraci, ale nás spíš lákala procházka. Takže strana ulice, kde je stín, a hurá do města. Vlastně jsme neměli žádný pořádný cíl.
Co nás při toulání se ulicemi překvapilo, byla architektura města. První věc v centru, co vás trkne do oka, je určitá volnost, svoboda, prostor (pozn. tady je těžké psát v duchu minulých dní, když příspěvek doplňuji až později a již vím některé doplňující informace o urbanismu tohoto města, nicméně to vlastně doplňuje naše první pocity). Zkrátka když se procházíme poprvé po Barceloně, máme příjemný pocit, kolik je okolo nás na ulici místa. Žádný úzký chodník a z něj hned skočit do silnice, kde nás přejede auto. Tady je ulice široká 20 metrů a hlavní třída dokonce 50 m. Tato šířka zaručuje světlost nejen ulici, ale i bytům. Rovněž tudy může proudit vzduch a zajistí tak i ochlazení a větrání. To samé má za úkol i pás stromů vzdálený 8 m. Křižovatky, které mají zkosené rohové domy (původně plánované pro snazší odbočení tramvaje), nabízí nejen možnost parkování, ale velmi často je to místo pro vegetací, nebo zahrádku restaurace, nebo jen lavičky. A vše je hojně využíváno. Navíc to opticky tvoří větší prostor.
Během procházky jsme náhodně natrefili na původní sirotčinec, kde byl předchůdce babyboxu (na fotografii), tedy vlastně nic nového. Sousední knihkupectví funguje zároveň i jako kavárna, ke které patří i úžasná a klidná zahrádka.
Během toulání se nás zaujala i známá tržnice La Boqueria. Je fascinující, jak každý stánek může jinak vonět a vypadat. Někde dostanete sladký nugát, vedle ovoce či zeleninu, jinde zase čerstvě uříznutý pršut a o kus dál ryby, prostě hladoví určitě neodejdete. Tedy kromě paní J. Ale to nevadí, jídlo (a sangrii pro pana F.) už máme a rádi si je zkonzumujeme v přístavu. Odpočívadlo sdílíme s místní paní, která má také pauzu na jídlo. Vypráví nám, že pomáhá na známých závodech, které se tu právě konají a o kterých jsme v životě neslyšeli. A co vy? Víte, co je America’s Cup? Plachetnice a cyklistika?
