Krásný dobrý den všem. Takže jak jsem začal dnešek? Velmi příjemnou snídaní, během které jsem stihl přemýšlet, co vám napíšu o včerejšku. Výsledek znáte 😁 Rozhodně po ránu, i z toho pidi pokojíku, jsou výhledy úžasné. A snídaně také stojí za to.
Po nastartování … a vy vlastně víte. Co bych to pořád opakoval. Vždyť je to dokola to samé. Zatáčky, zatáčky, zatáčky, hory, hory a výhledy… Koho zajímá, že 30 km jedete hodinu… Prostě takhle to tady mám a fotit a kochat se musí . Původně jsem chtěl vypsat cestu podrobněji, jako tip pro další cestovatele, ale kašlu na to. Mapa a GPX to vyřeší.
Co pro mě bylo úžasné, to byly Dolomity. To by se člověk ufotil a ukochal. Ta velikost, ta síla, ta neotesanost… Kolikrát jsem musel zastavit a hledět. I když jedete okolo půl dne, pořád je to síla.
Nebudu zmiňovat více ty úžasné překlápěčky, vracečky, vlásenky. Prostě v Žigulíku to tady nějak projedete. Snad jen zmíním cestu z Itálie do Slovinska, vybral jsem si úplně miniaturní přechod, kde se dvě auta nevyhnou! Taková asfaltová cesta lesem (když se chcete rozvášnit, tak i za tři) a nájednou kafe bar a druhý). Cesta dolů je ještě zajímavější. Na silnici listí, jako v Listopadu (doslova). A déšť. Půlka kopce mlha, opar, provazce deště, půlka čisto, azuro, bílé mraky s názvem: Vyfoť mě! A do toho úporné slunce nad oběmi stranami silnice. Neznám okamžik, kdy je 25° C, naplno svítí slunce s duhou a na vás padají 5 cm kapky, takže během 5 minut jste durch. Naštěstí za zatáčkou je úplně suchá silnice a vaše oblečení, je během hodiny úplně suché. Prostě středomořské hory.
Cesta vede dál na Talin a směr Chorvatsko. Nevím, jestli jsem to včera zmínil, ale ale moji rezervaci v Koperu zrušili, tak jsem si našel ubytování v Chorvatsku. Skvělá doba, za 15 minut můžete bydlet v jiném státě.
Cestou nosem „navnívávám“ teplo i pach typický pro tuto krajinu. Nezbývá než koupit snídani a ubytovat se. Otázka dne je, jestli koupit čtyři chleby, nebo jeden karibský rum. To ovšem nemělo vliv na večeři, na Čevabčiči. Kurňa, to je bašta, to je úplně něco jiného, než v závodce.
Mno a teď sedím na pláži, poslouchám vlnky a dělím se s vámi o tyto okamžiky. Jen by mě zajímalo, kdo mě odnese těch 500 m do kopce, do pokoje.
