Tak a je to tady. Poslední den našeho putování. Jak asi dopadne? Potká nás nějaká nehoda, vypoví služby naše báječná kola, bude počasí stále milostivé, stihneme vlak, neopustí nás síly, nebo bude vše v naprostém pořádku? Takové otázky by byly po ránu asi zcela pochopitelné a očekávatelné. Kupodivu, nás však vůbec nenapadly.
Ráno jsme se probouzeli nadvakrát, protože noc byla trošku hlučnější, no jo, spíme vedle vodáckého tábořiště a navíc zde probíhá teambuilding. Takže poslední družiči kolektivu šli spát o půl šesté.
Po snídani jsme se vydali podél Sázavy směrem Na Marjánku, lesem do vesnice se jménem Výžerky a pak do Kouřimi, kde jsme si dali svatou trojici – oběd, zákusek a kafe. Dobře, já tam měl ještě mešní víno, v podobě piva, které jen zasyčelo.
Po dalších pár vesničkách nastal okamžik, na který jsem se vcelku těšil. Vystoupat na poslední kopec a od té doby jet několik kilometrů jen z kopce, nebo po rovině. Cyklostezkami, mezi poli, lesem, dokonce okolo pramenu Poděbradky, až k Labi. A podél něj přímo do Poděbrad, na vlak. Ten nás dovezl do Hradce a my se rozhodli zajet na Malý Růžek, oslavit šťastný návrat. Z jednoho piva nakonec byly tři, protože jsme to nevydrželi a ačkoliv jsme ještě nebyli doma, tak nás přepadla nálada zhodnotit celý výlet. A asi jsme byli hodní, protože jsme nic nezakřikli. Žádný defekt, žádný přetržený řetěz v předposledním kopci. Vše v naprostém pořádku. Spokojení a šťastní jsme přijeli domů, kde nás již vítala Matylda.
Zde bych chtěl ještě jednou poděkovat Janě, mojí parťačce s mamutí silou za vydařenou dovolenou.
Celková statistika:
- Počet dnů: 7
- Počet nocležišt: 4
- Počet ujetých kilometrů: 323
- Počet zmoknutí: 0
- Počet piv: jedno malé na půl
- Počet úsměvů: všechny
