Dnešní ráno bylo plné slunce, snad abychom měli na odjezd ty nejhezčí vzpomínky. Cestou na letiště jsme se ještě stavili jednou v městečku Tsoutsouros a pěšky vyšli kus cesty, kterou jsme včera jeli autem. Museli jsme se znovu na vlastní oči přesvědčit, jakou tramtárii jsme zdolali. Fotky nám to budou věrně připomínat.
Cesta do Heraklionu byla již pohodová a rychle ubíhala. Dokonce se našel čas i na poslední greek salad a gyros. Fiátka jsme v pořádku vrátili. Zbývalo již jen přetrpět pár hodin na letišti, než se vzneseme nad moře a budeme se kochat řeckými ostrovy, kopcovitou krajinou Makedonie a Kosova. Od Srbska již byla oblačnost, takže žádné výhledy a navíc nasadit sluchátka, abych neslyšel ty uřvané haranty. Dál už jen metro, vláček a žluvou domů, do postele.
Jak bych Krétu shrnul? Nádherné moře, asi nejhezčí, co jsem kdy viděl. Vynikající kuchyně, výborné ouzo, pohostinnost, úsměvy. Trošku větší pořádek, než v arabském světě. Silnice, řízení, některé způsoby myšlení a řešení věcí jsou takové „řecké“. Středoevropan se jen diví, jak tento stát může vlastně fungovat. Ale kdo ví, třeba si to samé říkají o nás.
