Mám pocit, že včerejší výlet, horko a sluníčko nás včera dost unavilo. Proto ranní rozjezd byl pomalejší, než jiné dny. Snídaně, káva, ouzo a další aktivity se přesunuly spíše k času odpovídajícímu obědu.
Dnes nás čekala cesta do malého městečka Arvi. Bylo to 10 kilometrů serpentin v kopcích, které nám skýtaly výhledy do okolních vesniček na pobřeží. Kromě toho si Jana získávala větší jistotu v řízení v tomto terénu a poměrně dobře už to tu krosí.
Celé odpoledne jsme pak strávili v Arvi. Chvilku se slunit na pláži, chvilku plavat, oběd v místní taverně a opět na pláž. Náročný a možná nefér program. Obzvláště, když od kamarádů dostáváme zprávy, že doma poprvé letos zatopili. Ale zpět do tepla. Nejdříve jsme obhlédli většinu místních tavern (stačilo projet 300 m podél moře) a následně jsme vybrali tu pravou. Vlastně tady se člověk asi moc nesplete. Výborný salát je všude a vždy. O čerstvých mořských rybách se asi zmiňovat nemusím. Jen potvrdím, že sardinky, které jsem si dal, byly vynikající. Po pozdním obědě následoval návrat na pláž, ze které již odešli všichni lidé. Ale pozor, žádné Caorle. Myslím tím všech pět lidí. Takže my měli celou obrovskou pláž jen pro sebe. A k tomu ještě nádherný, romantický, kýčovitý západ slunce. Ale co, nám se to moc líbilo.
