Poslední den v horách a hurá k moři, trošku se ohřát, proslunit, odpočinout si.
Po snídani došlo na loučení se s hotelem a vyrazili na cestu. První část odřídila Jana, aby se potrénovala. Krásných 45 km z kopce, serpentina za serpentinou, průměrná rychlost na úzké silnici tak 45 km/h. K tomu občas auto lehce na naší půlce, skútry zleva či zprava a jako bonus milion psů líně ležících hned vedle silnice. Ani nezvedli hlavu, když metr od nich jede auto. A také se vůbec nenechali znepokojit, když byli uprostřed silnice a my potřebovali projet. Takže vlastně všeobecná pohoda na všech stranách. V klídku jsme dojeli na oběd, vždyť vlastně nikam nespěcháme. Jana zaslouží pochvalu, nakonec to celé odřídila. Teď by už klidně zvládla tu motorku a Stelvio.
Také jsme si všimli ekonomických rozdílů. Nějaký nepořádek a rozbitá auta, chudší příbytky jsme ve vesnici již zpozorovali, ale podél této cesty byla sem tam vidět vysloveně chudá chatrč.
V nížině je už znatelně tepleji a vlhčeji. Opět je 28 stupňů. Rifle měníme za kraťasy, kecky za sandály.
Pokračujeme dál směr Ipoh a George Town. Cestou pozorujeme krajinu, jak mizí celé vápencové kopce, jak se odtěží hora. Dálnice ubíhá, jen občas malé zdržení na mýtné bráně. No a pak přijde změna. V dálce vidíme vodní stěnu. Bouřka, slejvák jako blázen. Jedu maximálně 80, abych vůbec něco před sebou viděl, protože stěrače nestíhají. Víc mě ale znervózňuje, že většina aut nesvítí a nejsou tedy vidět tuplem.
V pořádku dojedeme do George Townu, kde máme na 4 noci ubytování v budově YMCA. Takže ty výlety na pláž projdou. S deštníkem a pláštěnkou. Do pátku tady má pršet a být pod mrakem. Ale co, alespoň se nespálíme a těch 28 bude tak jako tak.
Po slavnostní večeři v thajské restauraci, kterou máme v přízemí, se jdeme věnovat domácím pracem. Velké prádlo ve veřejné prádelně, další nová zkušenost.
[…] dívek. Sultánovo sídlo Vážně je chovají v PETkách? Durian Borůvky Předchozí […]