Cesta do Rumunska – den dvanáctý

Dnes asi nebude moc o čem psát. Celý den je ve znamení dálničního přesunu z Makó (Hu) do Brna. Respektive, díky včasnému příjezdu, jsem to napálil přímo až domů.

O cestě asi vážně není co psát. Najel jsem na dálnici a až do Brna jel po ní. Využíval jsem tempomat, abych ulevil zápěstí. Jinak mnoho set kilometrů na 108 km/h. Ale na druhou stranu to nebylo špatné, ona ta cesta po Maďarsku je strašná placka, tak jsem si ji alespoň takto odbyl a zrychlil. Také jsem mohl přepnout na autopilota a třídit si myšlenky a zážitky. Vlastně jeden zážitek mám. Jsou to maďarské dálnice. Musím pochválit jejich povrch. Ale to využití. Po cestě jsem viděl obrovské množství kamionů. Možná čtyřikrát víc, než jsme v Čechách zvyklí. A to doma nadáváme na přeplněnost silnic. Tady prostě pravý pruh kamiony a v levém jednou osobáky. Občas se udělá vpravo mezera. Výrazná změna přijde, když se směry rozdělí na Vídeň a Bratislavu.

Po krátké zastávce na kafe u tety v Brně najíždím na známou cestu přes Svitavy do Hradce. Podle meteoradaru vidím déšť mým směrem, kterému chci co nejdříve ujet. Cestou vidím tmavo, přesto domů přijíždím zcela suchý. Když se dívám, v kolik bude pršet, žasnu. Celé mračno se nad Vysočinou rozpadlo. U nás ani kapka. Vlastně jedna kapka byla. V našich očích, když jsme se opět s Janou shledali. Zdraví s šťastní. A také zpocení a nevoňaví, ale spolu.

Dnešní nájezd 680 km. Levý i pravý náklon… a kolik byste asi tak chtěli na dálnici 😂

Správné zhodnocení cesty by ještě asi mělo obsahovat i nějaká čísla, tak tedy:

  1. celkový počet kilometrů: 3548
  2. počet tankování: 14
  3. počet natankovaných litrů: 183
  4. navštívené země: Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Srbsko a Česká republika
  5. počet nehod: 0
  6. počet technických problémů: 0
  7. počet dešťových dnů: 2
  8. počet spatřených medvědů: 6
  9. počet spatřených silničních psů, krav, ovcí, oslíků, koňských povozů: mnoho

Víte, co je lepší než motorka? Kujwa nová motorka!