Po včerejším vysilujícím dnu nás čekal jeden odpočinkový den. Vážně odpočinkový, do Budějic jsme jeli totiž vlakem. Po krátké projížďce městem a chutném obědu nás čekala nádherná cyklostezka podél řeky Vltavy až do Hluboké.
Cestou jsme opět byli u vytržení, jak město žije, jak jsou podél řeky různá sportoviště. Ta byla ještě plná sportovců, protože právě vrcholila medailová utkání Olympiády dětí a mládeže. Měli jsme proto možnost shlédnout beach volejbal dívek, sjezd divoké vody a sotfball. Ale jo, děcka jsou šikovná. Zasluhují obrovskou pochvalu.
Stal se nám i veselý okamžik, kdy jedeme po cyklostezce a náhle si řekneme, že se podíváme na pár softballových míčů. Zastavujeme a na místě, kde chceme pozorovat děj, se zvedne paní, otočí se a ona to kolegyně. Svět je malý. Po přátelském setkání a rozhovoru dále pokračujeme na Hlubokou.
Ačkoliv nejsem typ na prohlídky zámků a hradů, zde se mi líbí. Snad je to i proto, že máme malou skupinku. A samotný zámek je opravdu impozantní.
Cestou nazpátek testuji pivovar Hluboká a pak nás čeká stejná cesta zpět. Zastavujeme se na některých sportovištích, která jsou již bez dětských olympioniků. Hřiště ovšem stále žijí a dovolím si předpokládat, že zdejší rušný život je tu zcela běžný i bez soutěží. Děti, dospělí zde tráví odpolední volný čas. Někdo přijde na koncert, někdo na kafe či pivo, někdo jen vypustí děti k ostatním dětem na hřišti a někdo si jde zacvičit sám. Jana se také nenechala zahanbit a na workoutovém hřišti sklidila obdivné pohledy.
Záviděli jsme a zároveň jsem Budějicím taková místě přáli. Snad se také někdy dočkáme. Zatím jsme však jen mohli diskutovat, proč to jinde jde a v Hradci Králové takové jednoduché a funkční věci neexistují a nefungují.
Celkově jsme dnes najeli pouze 33 km, ale vlastně jsme zažili mnoho zážitků, což nám zcela naplnilo den.
