Vyplodit první větu. Přetěžký úkol, v hlavě tolik velkých zážitků, že ani nevím, jak je správně poskládat. Asi začnu tím největším. Ursus. Žádné pivo Ursus. Ale opravdický medvěd. Viděl jsem medvěda. 2,5 m ode mě. A kdyby jednoho. Celkem jich bylo šest. Ale k tomu se dostanu, hezky popořádku.
Ráno mě přivítala zatažená obloha, přesto bez deště. Na deset minut. Když jsem viděl, do jaké tmy jedu, neváhal jsem a zavčas nasazené nepromoky začaly odvádět svoji práci. Po 80 km stojím na čerpačce u odbočky na Fagaraš. Vyměníme pár vět s kolegy motorkáři. Špatné počasí si nepřipouštíme, protože „this is why we are here“.
Začínám stoupat, kilometrovník a zároveň kurvovník (patník s číslem zatáčky – curve) oznamuje 140. Cesta moc rychle neubíhá, viditelnost je místy pouze 30 m. Takže žádné klopení, žádný full throttle. Pěkně zodpovědně. Tržnici na vrcholku projíždím, moře lidí a stejně není nic vidět, jen déšť. Děkuju pěkně. Za vrcholkem se ale oblaka začínají místy protrhávat a je tak vidět do údolí, kterým se vine známá klikatice vedoucí k přehradě Vidraru. Než k ní ale přijedu, po prvé v životě vidím medvěda. S ostražitostí, rozumem a staženými půlkami ho zeširoka objíždím. Hurá všechny cíle výletu splněny.
Příjezd na hráz Vidraru je již za polojasna. Obdiv nad klenutou hrází nemohu zastavit. Nad hrází se tyčí monument hydroelektřině. Takový železný panák s blesky ve vztyčených rukách. Takový trochu reálný socialismus. Nebo Jánošík v Těrchové, jen s blesky.
Opouštím hráz, projíždím tunelem a asi po 200 m další medvěd a po 100 metrech další. Lidé je krmí a medvědi jim za kus žvance dovolí si je vyfotit. Prostě, jak ty krávy na silnici (viz včerejší blog). Žijou zde s námi. Jelikož to občas nejde, musím kolem medvěda projet asi na vzdálenost 2,5 m. Jim to však nevadí, jsou zvyklí a jídlo už dostali. Mýto vybráno, můžeš jet.
Nekonečnými zatáčkami dojedu do města Curtea de Argeș, kde odbočuji na východ, silnicí DN73C. Je to strašný tankodrom, ale ty zatáčky. Až zde někdy bude nový asfalt, toto místo bude směle konkurovat známýmn motorkářským trasám. Je to silnice, kterou tvoří vlásenky, překládačky a úžasné výhledy. Taková třešnička na dortu.
Dnešní den zakončuji ve městě Bran, kde mám nocleh, co by česnekem dohodil k hradu hraběte Drákuly. Snad se ráno neprobudím s kousancem na krku. Nevím, jak bych Janě takový cucflek vysvětloval.
Dnešní nájezd km 308. Levý náklon: 36, pravý 40
