Dobré ráno, Vietname. Kultovní název filmu asi někteří poznáváte. Pro nás je však tato věta pro dnešek speciální. Dnes ráno můžeme naposledy takto pozdravit Vietnam, odpoledne už budeme říkat: „Good bye Vietnam“.
Cestou z hotelu opět procházíme Old Town, prohlížíme si zboží na stáncích a náhodou se ocitneme v uličce, která je mi povědomá. Dát si o půl osmé ráno (dobrá, vašeho času) dvě piva v pivovaru, kde jsme byli úplně první večer, patří k milému odpočinku. Užíváme si, alespoň na chvilku, přestávku od všudypřítomného troubení, pachů, lidí, obchodů…
Po osvěžení pokračujeme dál a cestou kupujeme nějaké suvenýry – čaj, káva a sušené ovoce (Fando, promiň, fakt jsme prošli mnoho obchůdků, ale nikde ji neměli 😔). Bohužel dárků není moc, protože cestujeme pouze s příručním zavazadlem a rozměrový i váhový limit 7 Kg je neúprosný a to ještě připočtěte oblečení na dva týdny.
Cestu na letiště stíháme za necelou hodinu, doprava byla milosrdná. Následuje několik kontrol od malých mužíčků v strašných zelených uniformách, razítka do pasu a pak již dáváme sbohem Vietnamu.
Letíme večer, takže se v letadle stíháme prospat po celodenním chození. Po příletu do Qataru podstupujeme imigrační kontrolu a odjíždíme do centra, kde jsme si bookli na jednu noc hotel. Nejdeme však hned spát, ale ještě na chvíli se jdeme projít nočním městem. Pár obchodů je i ve dvě ráno ještě otevřeno, takže máme i čichový zážitek z prodejny koření. Během krátké procházky míjíme Islámské kulturní centrum, bazar, různé zajímavé restaurace a hotely. Zrovna začal Ramadán a tak se více společenských aktivit přesouvá do nočních hodin a zdaleka se neprocházíme sami. Rozdíl oproti Asii kde obrovský. Vcelku pořádek, architektura umírněná, přesto v detailech zdobná. Mít víc času, určitě bychom rádi viděli více. Nám však zbývalo pár hodin a ty jsme potřebovali využít na spánek.