Včera jsme na hotel přijeli až večer za tmy. Unavení jsme se těšili, že se pořádně vyspíme a načerpáme nové síly. Klidný hotel, zvuková zkouška těsnosti oken, to projde. Prdlajs, karaoke do jedenácti. Recepční vlastně tvrdila pravdu, žádné karaoke hotel nepořádal. Pořádali ho sami hosté na patře. Ráno od 4 se začali trousit lidí po chodbě (personál???) a dělali strašný randál. V ten samý čas začala troubit auta. Vrchol v sedm hodin pokojová služba a objednané buzení. Jenže si spletli pokoj. Ale my to zvládneme.
Jako cena útěchy bylo rozhrnutí závěsu. Před okny nám vyrostly hory, které jsme večer nemohli vidět. Úchvatná podívaná. Vyrážíme do hor, ale počasí nám moc nepřeje, mlžný opar je tak hustý, že by se dal krájet, vidět je jen na pár metrů. Citelně se ochladí, ale naštěstí to není žádná velká zima, také neprší. Takže přidáme neprofukovou vrstvu a opatrně pokračujeme. Jana to zvládá, bravurně, pomalu, v klidu, bezpečně, bez vyšilování, rozená motorkářka. Vlastně jsme vystoupali do 1300 metrů nad mořem. Pak zcela nečekaně, během 200 m se vše rozplyne a je sucho a slunečno. Náladu ještě zvedne teplá vietnamská speciální káva – káva se salkem servírováná na vyhlídce na hory a rýžová políčka. Kvůli tomu jsme sem jeli. Nádhera, míříme dolů, chceme si projet cestičky mezi poli. Po obědě se otepluje a pokračujeme do dnešního ubytování Moc Chao. Máme docela čas, proto sjíždíme z hlavní silnice a jedeme malou cestou. Je to sice o dost pomalejší, ale bez aut a s výhledy na nádherné hory, čajové plantáže, rýžová políčka.
Zlatým hřebem je ubytování. Zatím nejčistší, nejupravenější, nejestetičtější místo, co jsme ve Vietnamu viděli. Hned po večeři si dopřáváme společnou masáž. Cítíme se jako znovuzrozeni.
Dnes je to čtení kratší (konečně, co?! 😁), o to více si vychutnejte fotky.
Zítra nás čeká asi nejtěžší den motocesty, nejdelší a netušíme ani, kde budeme spát.
