Po snídani jsem se rozloučil s kempem a vydal se směr Hrvatska. Cestu jsem zvolil podél pobřeží, abych se ještě prohřál a vyslunil. To byl ale dobrý nápad 🌞❤️ Ale projíždět větší města (Bar, Budva…) bylo opět těžké. Všimněte si, že jsem nepoužil slovo peklo. Tak strašné to nebylo. Za prvé, z Albánie jsem zvyklý na něco úplně jiného, tady to alespoň pomalu jelo. A za druhé, jsem Mistr Balkan Style Driver. Po středové čáře nechávám za sebou i rakouského kolegu, který ani nemá kufry. Na světlech jsme se té situaci zasmáli. A mně se alespoň podařilo natočit několik minut takové jízdy. Minut. V Albánii to bylo na 1,5 hodiny.
Takže cesta příjemně utíkala až do okamžiku, když jsem dorazil k Tivatskému zálivu. Navigace mě hnala někam, kam mi to nedávalo smysl. Při malé zastávce mi to dochází, aha trajekt! Takže buď trajekt, který už čeká, nebo okolo zálivu. Naštěstí mi trajekt ujíždí a tak se snažím přeprat navigaci, že chci opravdu jet okolo zálivu, zálivů – Kotorského a Risanského. Víc než půlku cesty má navigace svoji hlavu, ale já také. A to je dobře. Projíždím sice úzkou silnicí, ale projíždím. A jsem za to hodně moc rád. Celý záliv je nádherné letovisko, kdy vyjdete z domu, přejdete silnici a jste na vstupu do moře. Asi proto si to místní i turisté oblíbili. A k tomu ty hory… Celý nadšený si neodpustím malou koupel na osvěžení.
Vlastně jsem už kousek od chorvatských hranic a zpětně si vybavuji, že je zde cítit větší vliv západu než východu – „Balkánu“. Balkan Stylem předjíždím kilometrovou frontu na hranicích a zařazuju se za třetí auto, podávám pas, celník se podívá pouze na obal, Česká republika a mávne jeď. Chorvatská fronta jsou dvě auta, ty ani, navzdory 29° C, nebudu předjíždět. Celník pouze zběžně mrkne na malý techničák a to je vše. Opět v Schengenu. Opět v civilizaci. Ten rozdíl je neskutečný a je znát všude.
Silnice jsou širší, super kvalitní povrch. Jen Kawi má občas divný zvuk. Pak mi dochází, že někdy jedu i 90 km/h a to je ono. Vyšší otáčky. Po několika dnech, kdy byl vrchol 80, mě to rozhodilo.
Kromě toho jsem celý paf z toho že provoz jede. A to i okolo Dubrovníka. Z čeho jsem úplně vedle, je chorvatská příroda, moře, pláže, kopce… Prostě je to krásný kraj. A civilizovaný. Bordel je malý.
Takto potěšen si navíc užívám fantastickou cestu. Nekonečná vlásenka, výhledy na zálivy, modrozelené moře, starobylá města, vůně borovic… Vlastně téměř všichni Chorvatsko znáte, tak co bych ho popisoval.
Další zastávka je v městečku Drače. Zde téměř přesně před 40 lety se malý Frantík naučil plavat, když jsme s rodiči a bráchou jeli do Jugošky. Poprvé a naposled. Po kempu, kde se vešlo třeba 500 lidí (většina Čechů) nezbylo vůbec nic. Městská pláž s kamínkovitým vstupem je předělána. A to molo, kde mám fotku s uloveným 1,5 m žralokem, je také opravené, jiné. Prostě čas neúprosně plyne a plyne každému z nás. Zajímavý okamžik byl při smalltalku s místními. Zatímco já říkám: byl jsem tu před 40 lety, oni si myslí před 14 a pak jim dojde 40 let. Tento časový úsek však označili jako „před válkou“.
Bohužel všechna ubytování jsou beznadějně plná, tak se loučím a odjíždím do 30 km vzdáleného hostelu Boutique Hostel Livia v Metkoviči. Cena je parádní a recenze ještě lepší. Opravdu, paráda, doporučuji.
O Chorvatsku bych nadšeně vykládal asi ještě hodně dlouho, ale už se mi klíží oči, takže to shrnu do jedné věty.
Děkuji ti Chorvatsko, že jsi tak krásně, děkuji ti, že jsi tak civilizované. Hodně jsi mi udělalo dobře na duši.
Dnešní denní nájezd: 342 km, levý náklon: 28, pravý náklon: 26
