Úvodní odstavec bude o tom, že už vím, jak se bude jmenovat tento roadtrip: Fána si jede do Makedonie koupit šprcky. Více vysvětlím v další části.
Ráno jsem se probudil do frišného rána, kdy obloha byla zcela v oparu. Takže hezky se zateplit a vyrazit.
Cesta z Berane do Rožaje paráda, samé vlásenky, aut minimum, tunely, asfalt vcelku jde. Prostě je paráda se proplétat mezi kopci. Jsem rád, že jsem si pořídil GoPro, právě na tyto účely. Popsat stručně krajinu nelze a dlouhé vysvětlování by nikdo nečetl. Takže časem doplním i video. Ale zpět k trase.
Stoupám k hranicím a čekám, jaká bude fronta. Tradičně, na motorkáře, předjíždím většinu aut, ale to se tak dělá. U kosovských hranic mi paní říká, že musím počkat, musí odbavit dodávku, asi 20 pasů. OK, alespoň mluví anglicky, první policistka. Konečně. Po chvilce při odbavování pasů se mě ptá, kde pracuji. A za chvilku se oba smějeme a moc se mi srdečně omlouvá, že jí mrzí, že musím čekat. Čas alespoň ukracujeme povídáním. Naštěstí přijde zvědavý kolega a vezme si mě na starost. Kontroluje pas a hlavně pojištění. V Kosovu neexistuje systém „zelené karty“. Takže si člověk musí koupit zákonné pojištění, naštěstí ho mám z domu již koupené a vytištěné. Nákup byl porod sám o sobě, padl na to jeden večer a dvě piva. U 11 doporučených pojišťoven to nešlo, protože stránky v angličtině neexistují, nebo pouze úvodní stránka a nakonec na jedné nešlo zadat datum, leda až na říjen. Ale co bych to byl za ajťáka, kdybych to nepřepral. Prostě s platným pojištěním vjíždím do Kosova a začínám stříkat blahem snad i ušima.
To jsou kopce, to jsou hory, to jsou zatáčky. Z fotek to uvidíte, z jakých kopců přijedete do nížiny. Opravdu nádherné hory. Když se dosytosti vyblbnu, čeká mě nížina. Nestydím se za to, najíždím na dálnici, ušetřím čas. Pokud bych si ovšem špatně nenavolil trasu. Těch pár kilometrů je nic, oproti cestě přes ucpané město. Alespoň se ze mě stává Mistr Balkan Driver. Hlavně všechny tyto triky nedělat doma nebo v Německu. To bych se asi z vězení nedostal.
Asi o půl páté přijíždím do Skopje a zkusím Ckaj moto, se kterým jsem si před týdnem psal ohledně pneu. Trošku to zkrátím. Ahoj, já jsem František z Čech. Vím. Psali jsme si. Jasně, máme Pirelli a Metzeler. Pirelli GT Angel II. OK. Cena 350 Eur (o 400 Kč dráž než v ČR, ale bez dopravy). Vyměníte mi je tady? Ne, ale zařídíme to pro vás. Telefonát. Jeďte za Bogdanem. Nazdar chlapi, tady je ten kluk z Čech a jeho Versys. OK. Jdeme na to. Za 45 minut odjíždím. Výměna 40 Eur, ale to jsem ještě dostal i nové brzdové destičky. Takže mám zcela nové šprcky a těším se, jak to bude v kurvách lepit jako žvejkačka. Překlad: mám nové pneumatiky a těším, jaká bude v zatáčkách přilnavost. Prostě paráda, stačily dvě zprávy na FB a obchod byl vyřízen.
Úplně nadšený ještě objednám ubytování asi 800 m od pneuservisu: Moto Service Gianni.
Večer vyrážím do města na večeři. Jsem z celého dne zcela nadšený. Na dobré náladě mi přidává teplo jihu, tradiční jídlo a noční život v zajímavém městě.
Dnešní denní nájezd: 310 km, levý náklon: 35, pravý náklon: 35.
