Dnešní probuzení nepřineslo žádnou změnu. Opět velká oblačnost, což nevěstí nic dobrého.
První zdání klame. Ihned jsem zamířil k myčce, kterou jsem měl asi 500 m od ubytování. Po sundání helmy ke mně přijde týpek a kolik má Kawi kobylek? Začal se dal zajímat, tak jsem mu odvyprávěl svoji cestu. Nakonec z něj vypadlo, že je také motorkář. Takže jsem kolegu poprosil o přeložení návodu k ruční myčce. Chlapík tam naházel pár marek a už se Kawi šampónovala a pak ukrutně dlouhý oplach. Když jsem mu chtěl dát nějaké euro, tak opravdu vehementně odmítl, že my motorkáři jsme rodina a že si pomáháme jen tak. Tak snad příště, nebo spíš to pošlu dál.
Naleštěná voňavka se mohla vydat na další cestu. A překvapení, i to sluníčko vylezlo. A jelikož jsem od kolegy věděl, že moje cesta je v pořádku průjezdná, nebyl důvod, aby pneumatiky zahálely.
Vydal jsem se ze Sarajeva cestou M18 na Trnovo, ale pár kilometrů před jsem objevil odbočku doleva na M117 na Ustikolina a Goražde. Hele dobrý, kroucení super a jen se člověk musí hodně dívat na silnici. Pak přichází ospalá BiH celnice a začíná záplatovaná silnice na území nikoho, po mnoha kilometrech další celnice MNE, zde je větší úřad, ale stejně nakonec vrátí doklady a šťastnou cestu. Od této celnice chvilku trvá než se silnice uklidní a pak začíná začíná krutopřísná paráda. Zcela nový asfalt, klikatice a auto jednou za čas. K tomu všemu se krajina změnila a já se nemůžu vynadívat na ty hory, údolí, řeky. Konečně něco bombového. Nevím, jestli by se Černá Hora neměla přejmenovat na Krásná Hora.
Spokojený přijíždím do městečka Barane, kde mám zamluvený nocleh. Ještě se projdu městečkem, povečeřím salát, vyzkouším víno a hodně pozoruji lidi. Překvapuje mě, kolik lidí je venku na procházce, na večeři či skleničce. Představte si počet lidí na festivalu a ty dejte do hlavní ulice a zbytek do vedlejších ulic.
A protože mi začíná být zima, jdu domů, kde si v posteli vychutnávám plechovku. Tedy ne hliník, ale obsah. To je jasný, ne? 😊 A ještě k té zimě, celý den tričko, mikina, motobunda, 17° C a večer (a teď ráno) ještě míň. Dnes by se mohlo oteplit, ale asi už se těším na cestu podél Jadranu, na slunce a moře.
Dnešek byl pro mě ještě důležitý v tom, že jsem si tříbil myšlenky. Někdo chodí do Compostela, já jedu na trip. Trip, né na tripu! Ujasnil jsem si, co pro mě znamená motorka, jak cestuji a jak bych chtěl cestovat, co vidět, co poznat a jakým způsobem to „navnímat“. To jsou spíš osobní pocity, ale musím si je zapsat, abych příští dovolenou na to nezapomněl, třeba při mém slavném plánování.
P.S. Efekt dovolené se začíná projevovat. Nevím, co je za den, musím se podívat do kalendáře. A za druhé, když jsem si vzpomněl na práci, několik milisekund jsem si nemohl vybavit, kde mám a jak vypadá moje kancelář.
Dnešní denní nájezd: 260 km, levý náklon: 34, pravý náklon: 34