Cesta do Albánie, den druhý – vítejte v Bosně

Po odpočinkové noci se vydávám směr Balaton, který jsem naposledy navštívil coby malý capart, cestou z Jugošky. Vlastně si pamatuji pouze to, že byl trošku špinavý a máme fotku, jak jako rodina sedíme na betonu u schodků. A zrovna podobný beton i schůdky jsem našel i dnes. A voda byla také špinavá. Takže tady jsem určitě byl 😊 Vážně, určitě.

Od Balatonu se proplétám jedničkami, ale i okreskami, mraky nade mnou jsou však všude. Ráno sice vzešla výzva jízdy bez nepromoků, ale vesmír to nepochopil. Takže si je oblékám a je mi v suchu fajn. Spíš jen mrholí a poprchává, ale zato téměř celý den.

Je zajímavé, jak se věci dokážou změnit mávnutím proutku, namalováním čáry do mapy. Po překročení hranic s Chorvatskem se záplatovaná cesta, plná uthibáků mění ve výborný asfalt, malebné zemědělské vesničky s typickými maďarskými domky se mění na domy s úhledně střižným trávníkem i plotem, dvorky jsou čisté. Skoro bych si řekl, že jsem v Rakousku. Odbočuju více do hor, tam je to o trošku slabší, ale poměr pěkných a uklizených domů je pořád větší než u nás. Zvláštností je, že potkávám spoustu domů bez omítky, pouze cihly. Zatím.

A další malá zajímavost. Ačkoliv jsou domy opravené, tak poblíž hranic se čas od času najde opuštěný dům, kde je vidět, že tu před 30 lety probíhala válka.

Na odlehčení uvedu, že už vím, kam scénáristi seriálu Comeback chodili na inspiraci. Tomy Paci a Disko Ina v reálu. To se nedalo nevyfotit.

Uchvácen jsem z cesty číslo D69 z Vočin do Mijači. Taková pěkná proplétačka. Proč jen musí být mokro? To by se to klopilo.

Co mě vážně udivilo, že už od Maďarska potkávám málo aut. Lidí je ve městě minimum či žádní. Projíždím vesnicí a nikde nikdo. Za to hranice, tam je lidí dost. Ale jde to relativně rychle, jenom kontrola pasu a techničáku, druhý celník jen pokyne rukou.

A zase to mávnutí proutku, nad čárou na mapě. Sotva vjedu do Bosny, silnice jsou suché, prosvítá slunce a nepromoky musí dolů, dokonce i mikina.

Takže ještě rychle koupit místní SIM, ať jsem mobilní a můžu hledat ubytování, kešky… Čeští mobilní operátoři, jděte se vycpat, je mi z vás blivno a zařazuju vás na seznam, hned vedle Florence, systému školství a důchodové reformy… Nechat zmizet a začít znova. Za 36 BAM (470 Kč) mám neomezené volání a sms v regionu západní Balkán a k tomu 50 GB dat. Ale nebudu se rozčilovat.

Následuje dojezd do Banja Luka, kde mám zamluvené ubytování v hostelu. Sucho, střecha, vlastní koupelna a pokoj za pětikilo je krásný počin. Po ubytování následuje procházka po starém hradě, první bosenská keška a pak večeře. Se vzpomínkou na naše kočky si objednávám klasické bosenské čevabČIČI. Vynikající, takovou chuť jsem nečekal. A to pivo, to byl Nektar (nebyl, bylo sladký). Ale i tak, ideální tečka na spaní.

Dnešní denní nájezd: 365 km

0 0 votes
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments