
Po ránu vyrážíme na Key West, což je nejjižnější ostrov USA. Cestou se projíždí přes několik dalších ostrovů, které jsou spojeny mostem. Rozuměj, jsme v Americe, tady je všechno velké. Takže ten most je 170 km dlouhý. Vedle našeho mostu pro auta vede ještě jeden most, kde kdysi vedla železnice, ale hurikán most poškodil, takže otevřené jsou jen některé úseky a na další se nedostane a tak chátrají. Nicméně je to zážitek, jet autem „po oceánu“.
Cestou jsme vyzkoušeli další „atrakci“ – krmení Jany. Oběd byl v klasické restauraci u silnice v pidi městečku. Obsluhuje vrásčitá babča, na stěně visí vycpaní jeleni, fotky chlapů s rybářskými úlovky, nebo artové obrazy orla a vlajky, kovbojů putující amerikou, traktor který řídí kráva přežvykující slámu a má u sebe vlajku. Vše samozřejmě ve vysoké kulturní hodnotě. Součástí tohoto díla jsem i já, se svým burgerem a hranami.
Po příjezdu na Key West jsme se ubytovali v našem hotelu a vydali se na procházku městem. Ano městem. Ulice, domečky, jen uprostřed není náměstí, ale hřbitov. Zatím je to nejvíc podobné evropskému stylu pojetí města. Z této procházky jsem byl nadšený, protože bylo 25 stupňů a ve vzduchu mořská vůně a vlhkost. K tomu dřevěné domky s verandami, palmy. Cestou jsme navštívili pomník (takový divný, zmalovaný šutr), odkud je to pouze 90 mil za Fidelem.
V souvislosti se včerejším příspěvkem, který se týkal cestování autem, tak se mi po několika hodinách a zážitcích vybaví jeden vtip. Kdesi, na opuštěné, zapomenuté silnici, před oprýskanou benzinku zastaví Harley Davidson a chlapík se zeptá čerpadláře: „Kudy se dostanu do Atlanty?“ A čerpadlář odpoví: „Hele, jeď touto silnicí pořád rovně a v úterý zahni doleva“. A přesně taková byla i naše cesta. Opravdu 30 km jedete jen a pouze rovně, žádná potřeba pohnout s volantem. A pak přijde malé zatáčka, rychlost 70 km/h a ještě je klopená, jako v závodech Nascar, prostě úsměvné.
















Ahoj, fajn se to čte a bezva fotky, jako bych tam byla s vámi. Těším se na pokračování. Liba