Dnes opouštíme Da Nang a vracíme se zpět do Hanoje. Po snídani loučíme s naším proskleným pokojem s výhledem na guerrilla gardening. Na cestu na letiště využíváme Grab. To je společnost, která koupila Uber a poskytuje svým zákazníkům dopravu osob či zboží. Ve Vietnamu je velmi rozšířená, funguje výborně a i cenově vychází pohodově. Stačí v appce zadat, kam chcete jet, kde se nacházíte, zvolit, jestli chcete jet autem či skútrem a během pár sekund vám přijde oznámení s RZ auta, fotkou řidiče a cenou. Je zajímavé, že je vždy nějaký řidič nablízku, takže jsme pokaždé odjížděli do jedné minuty od zadání požadavku. Určitě je to daleko lepší než někteří taxikáři v ČR.
Hodinový let si užíváme na sedadlech u nouzového východu, takže máme spoustu místa na nohy.
Po příletu do Hanoje pociťujeme rozdíly, některé i na vlastní kůži. Z krásných 25° C se ocitáme v 15° C. O své místo na světě se opět přihlásí péřovka. Další rozdíl je vidět už z okna autobusu. Větší nepořádek, horší obydlí, vše špinavé a zaprášené. Vrchol je samozřejmě doprava. V místě opravy silnice, ne delší než 1 kilometr, je silnice tak ucpaná, že ho jedeme skoro 3/4 hodiny. Naštěstí sedíme a napínavá knížka je při ruce.
Protože je Jana hladová jako vlk, je potřeba ji nakrmit, jinak by mě začala určitě okusovat. Míříme směrem k Old Townu a zkoušíme hotely, ale stejně nakonec využíváme Booking. Je zajímavé, že někde Booking hlásí, že není problém, ale na recepci tvrdí, že mají plno. Máme i zkušenosti, že na recepci nám nabízí, že když rezervaci přes Booking zrušíme a vezmeme si pokoj na přímo, dostaneme lepší cenu (Booking jim nebude strhávat procenta). Toto ještě budu muset nastudovat, nebo někdo víte, jak je to s tou obsazeností?
Tak tedy bydlíme a dokonce jsme objednali i zítřejší výletní plavbu.
Abychom předešli ponorkové nemoci, večer trávíme odděleně. Jana v hospodě lemtá pivo a kouká na fotbal, zatímco já pečuji o své tělo a oddávám se masáži.
