Dva dny odpočinku, jenom ležet, poslouchat moře, mít slaný pocit v nose a na jazyku. Asi začínám mít pocit, že dost bylo hor, dost bylo deště a že domů pojedu podél pobřeží a budu si užívat slunce, moře a občas se někde vykoupu. A vůbec se nebudu cítit trapně.
Abych popsal, kde bydlím: camp, asi z 80. let, jak lidé píší. Mám bungalov, což je dřevěná bouda, která je spíš vyšší než širší. Dole se vejde jen pidi koupelna a schody nahoru. V horní části je pouze dvojpostel, skříň a stůl a další dva metry ničeho až ke stropu. Prostě opravdu stará chatka z pionýrského tábora se vším všudy, hlavně těmi lety. Ale za to mezi větvemi vidím na moře, které je 100 metrů „daleko“. A za cenu cca 1800 za noc, tady včetně polopenze, to je podél pobřeží super cena.
Když jsem u té ekonomické stránky, tak místní hosté jsou na tom ekonomicky opravdu velmi špatně. Nechci, aby se oproti mě cítili nějak méněcenně a tak skrývám fakt, že já si oblečení koupit můžu, a jedu v tom s nimi a tak ty plavky prostě také nenosím. Ještě zmíním název campu: ADA Bojana camp 😉😂😂
To je pohoda, celý den se válet na pláži, vyhřívat se na sluníčku, užívat si čistou slanou mořskou vodu, zažít západ slunce až do moře.
Po večeři šmejděníčko bylo vynecháno a následovala zábava. O tu se postarala Željka Miloševič, uspořádala zde koncerty moderních a populárních písní interpretovaných na elektronickou harfu. Doposud jsem netušil, že Sting, Metallica a další se můžou skloubit s tímto nástrojem.
Ráno jsem si přivstal a šel se podívat na nejjižnější bod Černé Hory, na deltu řeky Bojana, která odděluje Černou Horu od Albánie.
Dnešní denní nájezdy: 0 slovy NULA!
Jéé! Ty se máš 😊