Máme štěstí, že máme kamarády rozeseté po světě a občas přijde nabídka typu: Ahoj, teď jsem pracovně tam a tam, nechcete přijet za mnou? Chceme, to víš chceme!
Takže letos se nám naskytla příležitost navštívit kamaráda Dana v Římě. Itálii máme rádi, milujeme jejich kuchyni, kávu, zákusky, řeč, temperament… Takže, když Dan nabídl, možnost ubytování na pár dnů, neváhali jsme, koupili letenku, plán jsme… nepřipravovali a letěli za ním. OK, podívali jsme se na video Adama Gebriana, co architektonicky zajímavého vidět v Římě. Takže jsme měli body zájmu a s tím jsme se vydali na výlet. Nic závazného, co nás potká, to si užijeme.
Takže jsme odlétli z Prahy do Ciampino, což je letiště v JV části Říma, co je ale hlavní , je to půl hodiny MHD k Danovi. Ale on nás stejně již čekal. Po bleskovém přestupu z letadla do busu a následném přesunu do našeho nového domova jsme se mohli konečně přivítat a vydat se na první procházku. Což jsme všichni uvítali, protože Dan si chtěl jít ještě zaběhat a my chtěli poznat okolí. Doporučil nám park, který bychom mohli navštívit. My ovšem na začátek řešili spíše večeři. Cestou do obchodů nás těšilo příjemně teplé počasí a hlavně vůně z rozkvetlých jasmínů. Ta vůně byla velmi intenzivní a příjemná a vlastně nás provázela celým naším pobytem.
Když jsme došli do parku, tak jsme zjistili, že je to vlastně jedna obrovská, ale jakože fakt obrovská louka, na které jsou vyšlapány pěšinky, po kterých se sem tam někdo projde, ale víc je využívána rekreačními běžci. Celou tuto louku protínájí historické aquadukty, z nichž jeden je dodnes funkční.
Park (čti pole) má na délku třeba 2,5 km a teprve až po západu slunce nás přivedl k okraji obydlené čtvrti. Zde již začala civilizace, která právě začínala žít (večerní) život: děti si hrály v parku, dospěláci začali hojně navštívovat restaurace a sportovci za svitu lamp hráli fotbal. Kvůli horku je zde vše o pár hodin posunuté.
Koupili jsme si tedy láhev vína a jako největší socky jsme se posadili na schody před kostelem a pozorovali rodící se večerní život. Společnost nám dělala půl hodiny telefonující kráska, jejíž italský temperament dodával telefonátu další rozměr. Vůbec netušíme, co slečna řešila, ale bylo velmi zajímavý ji pozorovat. K návratu domů jsme využili zapůjčenou lítačku na MHD, abychom byli doma dřív a ještě si mohli s naším hostitelem chvilku povídat. Spát jsme šli později a bláhově jsme si mysleli, že to je mimořádně. Vůbec jsme netušili, že takhle pozdě budeme chodit spát každý den. Ačkoliv hodinky ukazují stejný čas, určitý časový posun zde existuje.
