Na dnešní den jsme si konečně naplánovali plážové lenošení. Jeli jsme proto na druhou stranu ostrova (asi 30 km), kde měla být klidná pláž. Cestou tam jsme zdolali hory i velmi úzké silničky. Po příjezdu jsme zjistili, že objekt, kde by se dalo najíst, vysprchovat… je uzavřený. Ale pláž funguje. Jen se na ní dostat. Cesta je kapku rozbitá. Ale jsme tam. Ještě si Jana musí trošku uklidit prostor, aby měla hezčí výhledy a lepší pocit a pak nám už nic nebrání ve slunění se, koupání a odpočívání. Sem tam projde nějaký podobný turista, nebo si místňáci rybaří. Prostě klid. Jen mi vrtá hlavou předpověď, která ukazuje, že mi nad hlavou prší. Můj spálený krk, hlava i ruce si myslí něco jiného.
Bohužel koupání je předčasně ukončeno, protože Janu žahla medúza. Tak jsme už většinou na břehu, člověk podvědomě do vody moc nechce. Sedáme proto do auta jedeme co dalšího městečka, snad tam bude hezčí pláž a možná ještě něco malého k snědku.
A tím dnešní koupání skončilo. Kapičky na předním skle nám říkají, že nejdřív bude jídlo. Slejvák cestou od auta do restaurace definitivně pro dnešek odpískává koupačku. Takže večeře. Natrefili jsme na restauraci, kterou – jak se dovídáme později – vede Rakušan. Famózní polévky i tousty byla příjemná změna po nudlích či rýži. Mezitím za okny padají trakaře.
Po večeři míříme zpět do George Townu a autem se dovezeme do části Little India (Malá Indie), která spíš vypadá jako velká Čína. S deštníkem si procházíme uličky a pozorujeme výzdobu.
Ještě musím vzpomenout veselou automobilovou historku. Cestou z pláže jsem vyjel úplně automaticky a na autopilota a jedu si krásné 2 km, když proti mě jede skútr. Aha, já celou dobu jel vpravo, volant vedle mi vůbec nevadil, nic. Ani Jana si nevšimla, že je něco špatně. Naštěstí vše dopadlo dobře a já si přidávám další větu, kterou si nahlas říkám při řízení: rozjíždíme se vlevo.
[…] Předchozí Další […]
[…] Nemocnice je hned za plotem. Nová móda mladých dívek. Sultánovo sídlo Vážně je chovají v PETkách? Durian Borůvky Předchozí Další […]