Včerejšek Ctrl+C, Ctrl+V. Jenom jiné hory a plus 5° C. Další nádherný motorkářský zážitek. Transalpina, DN67C, 148 km slasti. Úžasné hory, krásná silnice. Hele, tady bych se opravdu opakoval. Fotky budou hovořit za vše. Nebo se sem jeďte podívat.
Pokusím se tedy vybrat ty okamžiky, které se mi vepsaly do paměti. A o vracečkách, překlápěčkách mluvit nebudu.
Ovečky. Na skále 400 m od parkovacího místa je keška, dojdu si pro ni. Za chvilku jsem zpět a jedu dál. Kdepak. Najednou je u mě několik oslíků, ovčáckých psů a stovky oveček, které pastevec vede po pastvinách. A zrovna mým směrem. Protože nevím, co se zvířeti honí hlavou, poslušně jdu na konci stáda a neodvážím se zanořit dovnitř. Po pravdě mi to vůbec nevadí, pomalou chůzí provázím stádo, poslouchám jejich zvonky a bečení. Sám jsem nevěřil, jaký to mělo uklidňující účinek.
Výhledy. Nádherné hory, které vás donutí co chvilku zastavit a fotit. Dnes jsem třeba 34 km jel 3 hodiny. Ale stálo to za to.
Oblíbenost těchto hor. Spousta Rumunů vezme auto, vyjedou nahoru, najdou si místo na rozsáhlé pastvině, rozdělají deku a udělají si piknik a přitom pozorují hory a údolí. Asi bych dělal to samé.
Z vrcholku následoval mnohakilometrový sjezd a přejezd k vodní nádrži a pak dolů k městu Sebes. Cestu jsem si náležitě užíval a zároveň vzpomínal, jak jsem zde před třemi lety jel obráceně a hlavně v dešti. Dnes to bylo o dost lepší. Tedy na chvilku jsem musel zastavit a na pár minut usnout. To vedro mě utahalo.
Vcelku rád jsem pak na posledních 100 km najel na dálnici a nechával se ochlazovat větrem.
V Turdě mě čekalo ubytování, večeře (opět bez salátu, promiň Jani), plechule a teď rychle na kutě. Už jsem vážně strašně ospalý.
