Před několika lety jsem četl detektivní román od Dana Browna – Počátek. Kromě výborné zápletky mě tam zaujalo, jak Brown popisuje architekturu Gaudího. Představivost fungovala nějak a když jsem poté viděl obrázky jeho staveb, musel jsem se stydět, proč jsem více nepopustil uzdu svojí fantazii. A vlastně i to bylo málo, ve srovnání s realitou, kterou jsem dnes viděl.
Na dnešek jsme měli zakoupenou komentovanou prohlídku s paní architektkou „Gaudí v kontextu Barcelony“. To, co jsme měli možnost vidět a slyšet v souvislostech a navíc od odborníka, nás úplně uchvátilo. V mojí mysli jsem byl rozčarován, jak se mohou lišit pocity z představy u knihy, faktu fotografie a na konec z pocitu, když u té budovy stojím a prohlížím si ji z několika míst. To celé ještě s informacemi o historii a hlavně o technických detailech týkajících se výstavby daného domu. S čistým svědomím zde dávám odkaz a tip na průvodkyni pro váš případný program v Barceloně.
Takže během tříhodinové procházky městem jsme se dozvěděli historii vzniku Barcelony, jejího vývoje a samozřejmě jsme obešli i vybrané stavby Gaudího, nebo architektů s ním spojených.
Ačkoliv jsme byli zcela plni dojmů, na konci tady někdo měl hlad. Hádejte kdo. A co jiného v tak barcelonský den? Přeci paellu! A musím uznat, že tento způsob rýže je výtečný.
Po obědě nastává čas pro kávu a zákusek, které si užíváme na lavičce na malém a nenápadném náměstíčku, které je lemované lavičkami a stolky barů. Uprostřed je vodárenská věž, okolo které si hrají děti školou povinné. Žádné nedrží mobil. Všichni hrají na honěnou, kopou si do míče, jezdí na kolečkových bruslích a už nevím co ještě, prostě si užívají odpoledne s kamarády a spolužáky. Vzpomenu-li si na ty články a novinářské kauzy, tak ty zákazy mobilů ve školách mohou mít něco do sebe.
Další naší zastávkou je visutá lanovka z přístavu na horu Montjuïc, odkud je úžasný výhled na moře, přístav a především Barcelonu. Tady jsem si teprve uvědomil rozlehlost a členitost města. K večernímu okamžiku spojeného se západem slunce a zlatou hodinkou jsme si dopřáli i Cavu. Cava není název pro kafe, ale je to místní šumivé víno. Úplný závěr večera patřil večeři na lavičce v parku, výhledu na město a pak MHDčkem domů.
