Dnešní ráno jsme měli o trošku víc času, protože jízdenka na vlak byla až na pozdější hodinu. Takže vše jsme ráno krásně stíhali, včetně poslední úpravy trasy a různých alternativ itineráře cesty, kávy na gauči, přidělání cyklobrašen a jejich nabalení. Hlášeny byly deště, takže zabalit i nepromoky.
Vlakem jsme dojeli do Českých Velenic. Po odlovu kešky jsme procházeli alejí od nádraží a četli si střípky z historie města. Zajímavý osud pohraničního města a jeho obyvatel. Česko-německé město, obě války, ostnatý drát, asi si dovedete představit.
Po obědě jsme se vydali podél hranic do Nových Hradů, ale hlavně jsme hráli hru s deštěm a srážkovým radarem. Princip spočíval v tom sledovat radar a během tří minut opustit úkryt a vydat se na cestu do vedlejší vesnice. Neskromně prohlašujeme, že jsme na celé čáře vyhráli. Celé dnešní putování proběhlo v suchu a v teple. Jen těch piv si člověk musel dát víc, aby v hospodě vyčkal 17 minut, než mohl odjet. Ale nepromoky zůstaly pěkně v brašnách. A my spokojeně zvládli 55 km a k tomu 2 minipivovary. Konečně po týdnu ochutnat svrchně kvašený ale byla příjemná změna. K tomu povídání s párem z Nového Jičína a majitelem pivovaru nám také udělalo radost.
Večer jsme přijeli až za tmy a to nás ještě čekala návštěva synovce Ondry a Verči, kteří projížděli na motorce okolo. Náš nocleh jim po deštivé cestě přišel vhod.
Dobrý den,
kde byla ta šlehačka s kafem?