Na začátek se musím omluvit za včerejší report, který nebyl úplně dokončen, únavou jsem usnul. Ale rád ho ještě časem doplním.
Dnes ráno jsme se opět stali slušnými a spořádanými lidmi, vietnamskými lidmi, aneb co by do bylo za Vietnamce, kdyby neměl skútr. Protože jsme chtěli projet město i jeho okolí, bylo časově i finančně výhodnější půjčit si skútry. Během 5 minut vypůjčeno, jeden podpis na papíru pouze se jménem, záloha jen 50 USD a jedete, prostě důvěra. Když Andy prádelna a zároveň půjčovna motocyklů zrovna nemá další skútr, zavolá kamarádovi a do 5 minut je přistaven druhý stroj. Následující dny sedláme Hondu Vision a Hondu Air Blade.
Jako první cestu Jana zkušeně kroutí zatáčky severně od města, kde je posvátné místo s impozantní sochou Lady Buddha. Je to 67 m vysoká socha ženy – Buddhy. V dalších částech chrámu se nachází desítky soch Buddhů, různě vyobrazených. S rozdílnými obličeji, v různých pózách a s prapodivnými zvířaty. Pro většinu lidí se jedná o turistickou atrakci, ale často vidíte lidi, kteří jsou uzavřeni do modlitby a toto místo je pro ně hlavně duchovní. Pro nás ostatní je to ale podívaná na zajímavé sochy, živé opice a místo, odkud je krásný výhled na Danang.
Po prohlídce odjíždíme východně do kopců. Cestou si pod námi prohlížíme pláže a je nám jasné, že na nějakou odlehlou po obědě zamíříme. Na oběd stavíme v restauraci resortu. Oběd je opravdu výborný (rýže…), ale je vcelku nezvyk dostat opět nůž a vidličku, pomalu ani nevíme, jak se drží 😆
Na pláži mám dělají společnost dvě skupinky. Obě mají vlastní velikou reprobednu a pouští si hudbu, zpívají a tančí. Zábavu prokládají jídlem a přípitky. Hlasitá hudba patří k místní kultuře a karaoke je vůbec TOP. Narazíte na něj v každé uličce, buď v restauraci, nebo i doma v obýváku. Ale to jsem odbočil. Zpátky na pláž. Je zajímavé, že ačkoliv bylo hodně pod mrakem, tak jsme se během 1,5 hodiny opálili až spálili. Nakonec se ochladilo a začal foukat silný vítr, který nás vyhnal z nepříliš teplého moře a my se vydali domů. Cestou jsme si všimli, jaký neskutečný nepořádek obě skupinky po sobě zanechaly. O to větší překvapení bylo, že se najednou objevil človíček a začal uklízet prodlužovačku a desítky plechovek, kelímků, jídla… A to jsme nebyli na soukromé pláži. Na druhou stranu, nedělám si iluze, dotyčný to uklidí jen z půlky.
Po návratu do města odlovíme kešku u mostu z dob francouzské kolonie a pak už hurá na večeři. Polévku Pho jsme přeci ještě dnes neměli. Cestou domů si prohlížíme budovu APEC a Dračí most.
Na závěr chci dnes popřát všem ženám k MDŽ a s pány bych se podělil o poznatek, že asijské ženy jsou velmi krásné, člověk by se zde snadno zakoukal.
