Po snídani se loučím s Mariborem a vyrážím směr rakouské hranice – Graz. Sice nemám rád dálnici na motorce, další nocleh v Rakousku se mi ale nechce zařizovat. Ještě den předem si kupuji elektronickou dálniční známku za 5,98 Eur. Zvláštnost je, že jako fyzická osoba si člověk může koupit známku, ale nejdříve s termínem za 14 dní. Kvůli ochraně spotřebitele, kdyby chtěl odstoupit od smluvy. Proto nakupuji na „podnikatele“, žádné IČO nezadávam, zříkam se možnosti odstoupení od smlouvy a jednoduše dnes jedu s platnou vinětou. Systém hodný na zařazení se do blacklistu (Florenc, systém školství, důchodová reforma…).
Takže 300 m za hranicemi s Rakouskem tankuji plnou a najíždím na dálnici. Pro mě je to úžasný zážitek, že projedu celou zemi po dálnici. Český systém dálničního propojení, blacklist, však už to znáte. Již při plánování jsem si řekl, že se chci vyhnout návratové horečce, kdy ujedu obrovský počet kilometrů, budu tahat za plyn, nebudu pít, abych nemusel zastavovat na čůrací pauzy a abych dojížděl za tmy domů. NE. Hezky na pohodu, kochat se a přinejhorším někde na Moravě přespím. Proto jedu cca 110 km/h, občas si zastavím na odpočívadle, napiju se, odlovím kešku. Takhle to má být. Musím uznat, že mě to vcelku bavilo. O co větší překvapení jsem měl, když spotřeba byla krásných 4,5 l/100 km. A čas dojezdu domů mi navigace ukazovala v 17:30.
Jak cesta krásně ubíhala, tak po přejezdu hraničního přechodu v Mikulově začalo opět peklo. Vítejte v Albánii!!! Tankodrom zvaný české silnice, kolony aut, ufuněné kamiony zasekávající provoz. Opravdu nejsem na Balkáně? Asi budu, takže Balkán stajlem se prokličkuju Žabinami a vyrážím směr Černá Hora, myslím tu u Brna 🙂 Kolonu od České do Milonic jasně ignoruji a utíkám pryč na okresku směr Polička, Litomyšl, Holice a HK, kde by cesta mohla být klidnější. Plán vyšel.
Vůbec mi nevadí, že se čas příjezdu posunul na osmou hodinu, díky četným zastávkám jsem odpočatý. Větší starosti (už od Mikulova) mi dělá počasí. Na Brno se hnala obrovská bouřková mračna, kterým jsem však dokázal ujet a tak si opět užívám okolní teplotu 29° C. V Poličce následuje kontrola srážkového radaru a volím cestu na Litomyšl, abych objel bouřkový mrak. Podařilo se. Čím víc se blížím k Hradci, obloha je temnější a v dálce jsou vidět provazce deště, blesky a hromy. V Ostřetíně zastavuji, abych nasadil nepromoky, protože silnice začíná být mokrá. Opět kontrola radaru a nepromoky nechávám v kufru. Podařilo se mi trefit do času, kdy jedna bouřka už odešla a druhá ještě nepřišla. Na začátku Hradce mám sice pár kapek, ale po dotankování se to ještě více uklidní. Suchý přijíždím domů, kde už radostí na ulici poskakuje Janinka. Oba máme velikou radost, že se ve zdraví a s úsměvem na tváři opět vidíme. Vítací orgie asi nemusím popisovat, snad jen obrázkem zmíním milé přivítání, které na mě doma čekalo.
Večer následuje vyprávění, prohlížení fotek a videí. Ale je trošku pozdě, oběma se nám klíží oči.
Slova na závěr. Během následujících pár dní ještě vyjde jeden příspěvek, který tuto expedici shrne a statisticky vyčíslí. K tomu ovšem potřebuji utřídit všechna data a s odstupem času se zpětně podívat na tento podnik.
Dnešní denní nájezd: 553 km, levý náklon: 31, pravý náklon: 30.
