Na dnešní den jsme měli zaplacenou cykloprojížďku po Kodani s průvodcem, který je architekt, ale jak sám říká, posledních deset let se spíše věnuje povídání o architektuře. Tento čtyřhodinový výlet na kole byl pro mě zlatým hřebem naší dovolené. Nejen že jsme se dozvěděli spoustu věcí o zajímavých stavbách, ale bylo to vyprávění zasazené do souvislostí historických, tehdejšího vývoje, lokálních potřeb, národní kultury, prostě do širokého spektra. Celý výlet v osmičlenné skupině probíhal v pohodové a přátelské atmosféře a díky průvodci jsme se často i zasmáli. Všem vřele doporučuji. Pokud bych snad měl vyzvednout jeden jediný bod, bude to určitě jedna z posledních zastávek. Za krásného, slunečného počasí navštívit Copenhill – spalovnu odpadů. Cože? Spalovnu? Ano, je to stále funkční a přitom zelená spalovna, ale má mnoho pomyslných bodů navíc. Slouží jako neplacená rozhledna. Na šikmé střeše je sjezdovka s umělou trávou a funkční vlek. Na obvodě zdí je lezecká stěna. Plus ještě mnoho věcí, ale já řeknu jen jednu – je úžasná. Když jsme výtahem vystoupali na vrchol, byl jsme úplně dojatý z toho, jak se dá zkloubit něco nutného pro město a přitom si dát kávu a mít přitom Kodaň jako na dlani. A jiný si i muže zablbnout na lyžích a večer se doma ohřeje z „továrny“ na jejíž střeše odpoledne dováděl. Geniální.
Po skončení cykloexkurze však nastal veliký oříšek v rozhodování. Jet zpět na Copenhill, nebo jet podle plánu do Malmö? Nakonec vyhrála volba návštěvy Švédska, přeci jen když už je člověk pár kilometrů od hranic a může si odškrtnout další navštívenou zemi, tak je to skoro povinnost. Navíc jet vlakem tunelem pod mořem a po mostě nad modrou hladinou je také zážitek. Přestože Malmö je krásné město, tak my měli plnou hlavu Kodaně. Takže jsme se vzmohli pouze na odlov několika málo kešek, lehké foto do kroniky, oběd a za slunečného a teplého počasí si dát dvě piva a jen tak pozorovat okolí. Nevím jak Jana, ale já byl duchem stejně na druhém břehu moře.
Po návratu vlakem, který jezdí každých deset minut, nás čekala cesta domů, pro změnu čím? Na kole.
Jako odměnu za celodenní úspěšné cestování jsme si nadělili pořádnou zmrzlinu. Moc nás bavilo sedět v cukrárně a pozorovat ostatní, co si objednávají, odkud jsou. Když už jsme chtěli jet domů, dostali jsme ještě dárek – šejk. Že prý ho udělali moc, že by ho museli vyhodit. Byl báječný, ale budu muset o to více jezdit na kole, abych ta kila opět shodil.
Další moje zjištění, Dánové jsou většinou štíhlí. Jen nevíme proč, jestli je to stravou, množstvím, druhy jídel…, nebo mají víc pohybu? Asi si z nich vezmu příklad.
