„Chceš-li rozesmát Boha, řekni mu své plány na dnešní den.“
Asi všichni znáte toto úsměvné, ale velmi pravdivé rčení. Já se však dnes ráno Boha nechystal rozesmát. Za prvné v něj nevěřím a za druhé jsem neměl vůbec žádný plán.
Plán mi připravila moje bohyně Jana. Před pár týdny si ověřila, že v tento termín nic v plánu nemám a poprosila mě, abych si tyto dva dny rezervoval na tajný výlet. Tedy pokud budu chtít. A kdo by nechtěl.
Předvečer jsem dostal pouze instrukci ohledně oblečení, vybavení na cestu a času odjezdu. Nic víc. Takže jsme o půl desáté vyjeli autem a já nevěděl kam. Po pravdě možná i Jana, protože hned v druhé vesnice se musela v mapě ujistit, že jsme odbočili správně. Pak již neohroženě následovala cesta menšími vesničkami do Nového Města nad Metují, Náchoda a Police nad Metují. Cestou jsem si užíval mně minimálně známou krajinu. Okolo jedenácté se tradičně, s přesností švýcarských hodinek, hlásí Janino prázdné bříško. Takže zastavujeme ve Švejkově restauraci v Meziměstí, kde máme zcela náhodou rezervaci. Během čekání na oběd vzpomínáme, jak jsme zde před dvěmi lety byli na cyklodovolené. Ze sentimentálních vzpomínek mě však probudil pohled na dveře, kde stál Kašpárek se Šárí.
Je mi jasné, že výlet bude pokračovat ve čtyřech. Ještě se dozvídám, že měl jet i Guru Jára, ale akci ráno odvolal. Přišel jsi o hodně, starý brachu 😁
Cesta ubíhá a já záměrně nesleduji dopravní značení, abych nezjistil, kam jedeme. Nebudu vás déle napínat. Dnešní plán byl navštívit muzeum hornictví Stara Kopalnia ve Valbřichu. Celou expozici nad i pod zemí nás provázel člověk s hornickou minulostí, a to v anglickém jazyce, který se naučil na 27leté praxi na dolech v jižní Africe. Expozice byla velmi zajímavá, ale už se u nás začínala projevovat zima a únava, proto jsme vlastně uvítali konec a šli se ohřát a také vyzkoušet něco od velmi zajímavého baru a výborné kuchyně.
Navečer zbývalo se rychle ubytovat, najít nějakou dobrou restauraci (doporučuji Złota Stacja) a pak jít spát. A já jdu už také. Kdo ví, co mě asi zítra čeká.