Všechno je jinak.
Ráno jsme se probudili a horké počasí vystřídala přímořská oblačná, někdo by řekl „sychravá“ scenérie. Při snídani jsme dlouho přemýšleli, co v deset ráno dělat s načatým večerem. Jestli jít na pláž, nebo jet na výlet. Nebudu zdržovat detaily rozhodování, ale Jana si šla zaběhat, horolezit a fotit mě v naší vilce. Zatímco já jsem poté absolvoval kůru otužování na naší soukromé pláži. Po opětovném shledání jsme při obědové pauze vymysleli plán na dnešní den a tedy i výlet.
Ha, ha, ha. Sotva jsme projeli naší vesničkou a dali si výbornou kávu, bylo vše jinak. Nikam jsme nejeli. Já si šnorchloval u jedné z posledních tavern, dokonce jsem i rybařil, když jsem paní „tavernové“ zachránil vlasec a dvě ryby. Jana tam pilně studovala permakulturní zahrady, které se nám třeba někdy zrodí na zahradě, ale nakonec si šla také zaplavat. Je férové přiznat, že do moře jsme šli, abychom se zahřáli a ukrátili čas do večeře. Při procházce pláží jsme pak našli zajímavá místa, kde jsme pořídili pár fotek, ale pak rychle do naší oblíbené taverny. Pan „Kriti“ opět nezklamal. Ano, jídelní lístek máme. Ale nechcete to nechat na mně, co vám s ženou Marií připravíme? Chceme. A pane Kriti máte pravdu, bylo to opět výborné.
