Středa – civilizace, města, lidí… netřeba. Nebo bychom také mohli dnešní den pojmenovat Really obývák II, nebo Really JZD či Offroad pro začátečníky a mírně pokročilé.
Takže popořádku, pro dnešní den jsme si vymysleli výlet do Heraklionu. Ale nakonec jsme plán změnili a vyrazili přes Arvi, Sidonia, Mirtos do 50 kilometrů vzdáleného přístavního města Ierapetra.
Tato cesta by normálně trvala přibližně 50 minut. Ale navigace Mapy.cz (která funguje vždy perfektně a vývojářům děkuji a vzdávám hold) zde nepočítá s místními komunikacemi. Ano, jsme mimo obec a navigace říká můžeš jet 90 km/h. Reálná situace – Jano super, jedeme 28 km/h. Prostě krétské silnice spojující vesnice jsou úzké, rozbité, klikaté. Občas nevíte, jestli jedete po silnici, nebo projíždíte nějakým zemědělským družstvem (doslova). Kvalita povrchu se také různí, někdy je to asfalt, někdy beton, štěrk, prašná cesta a někdy asfalt uprostřed a po stranách částečně kamení. Někdy je po stranách pole, příkop, někdy skála, někdy sráz do moře. Ve městě je situace lepší, jen nějaké maličkosti se řeší jiným způsobem, než na jaký jsme zvyklí. Třeba blinkry, předjíždění, svícení (tím myslím i za tmy), technický stav vozidel, parkování a vůbec takové ty pitominy, které nám ukládá třistašedesátjednička a vlastně to samo vcelku funguje i bez ní ???
Návštěvu Ierapetra jsme začali v místní cukrárně, ochutnat místní speciality a pobavit se s místní otravnou omladinou, která nerozuměla větě: „ale já ryby nejím“.
Jana říká, že vlastně hlavní účel výletu byl koupit ovesné vločky na snídani. Já dodávám, že i ta kratší procházka centrem se nám líbila. Jen jsme si odvykli vidět lidi, turisty a s tím spojenou komerci v podobě mnoha krámků s cetkami. Ale na druhou stranu jsme viděli mnoho zajímavých a netradičních míst např. sportovní areál s běžeckým oválem a skleníkem uprostřed (ve skutečnosti to byl gymnastický sál), sklad nabouraných, zabavených, či nalezených kol, motorek a automobilů umístěných volně na parkovišti před oprýskanou policejní stanicí. Kromě těchto vtipných momentů lze zažít klasické pěkné chvilky, například při procházkách malebnými uličkami centra, které vám dají šanci nahlédnout do běžného života místních.
Cestou zpět jsme se stavili ještě na koupání v Mirtos, ale když jsme uslyšeli češtinu, jak Máňa řešila nějaký balíček, tak jsme se rozhodli, že povečeříme vedle, ve vesnici Sidonia. Pro změnu, opět za západu slunce.
Na závěr dnešního deníku bych chtěl popřát vše nejlepší zcela náhodně vybrané ?pravidelné čtenářce Mejle k jejím zítřejším narozeninám. ??
