Ke třetímu výročí seznámení, jako vzpomínku na Martinik, jsme si s Janinkou nadělili dovolenou. Pracovní, společenské a další povinnosti, ale i radosti pominuly a my se mohli opět vydat k moři. Tentokrát nás čeká největší řecký ostrov Kréta. Je po prázdninách, tak doufáme, že počasí již nebude tak horké a rodiče s dětmi (harantíma) již budou doma, ve škole a školce a my budeme mít víc klidu. Pro jistotu stejně volíme ubytování 1,5 km od pidi vesnice.
Cesta na pražské letiště je veselá, bavíme se hraním a vymýšlením různých her. Slovní fotbal v angličtině, střídavé skládání básniček v angličtině a němčině a podobné bejkárny nás co chvíli rozesmějí.
Odlet je v pořádku a na čas (smajlík pro Kašpárka). Obloha je sice deštivá, turbulence nad Srbskem hází letadlem, ale čím blíže jsme k moři, tím je nebe azurovější. Pohled na ostrovy Řecka je pro nás nová atrakce.
Po přistání a vyzvednutí auta z půjčovny (fuc*ing Centauro Car Rent el bandito company) se vydáváme na 70kilometrovou cestu na jižní pobřeží. Cestou stihneme večeři na pláži, romantický západ slunce a klikaté cesty vhodné spíš pro motorkáře. Povrch silnic je normální, v horách je více děr a nepředvídaných okolností, např. za úplně tmy neosvětlený pastevec převádí stádo ovcí přes silnici.
Co je pro mě fascinující, je tma. Vesnice i města mají řidší pouliční osvětlení a domy díky žaluziím jsou spíše zatemněny. Při pohledu z kopce je vidět pouze pár světel, které by se daly na prstech spočítat.
Za popíjení vína a ouza se pomaličku překlápíme do sleep modu.
