Popisovat dnešní den je velmi složité, protože na povrch se dere mnoho osobních pocitů, které jsou pro mě důležité, ale nemusí být tak zajímavé pro vás, pro čtenáře. Ale vzhledem k tomu, že toto slohové cvičení beru jako svůj cestovní deník, tak i tyto pocity zde chci zachytit.
Ráno se mi podařilo vstát dřív, káva od paní domácí mi udělala radost a hlavně nastartovala moji mysl. Výhoda tohoto ubytování byla v její strategické poloze. Zde začíná Transalpina. Motorkářský bůh mě dnes měl rád (děkuji). V devět hodin jsem za krásného slunečného počasí byl na startu. Po dvou mokrých dnech se mi otevíraly dveře k fantastické projížďce a jedinečným panoramatům. Díky ranější hodině byla silnice téměř prázdná, což srdce motorkáře ocení.
To co následovalo bylo… Chtěl bych být uznávaný spisovatel, malíř, abych to uměl výstižně předat dál. Představte si prázdnou silnici deroucí se kopcem vzhůru, okraje vraceček se ostře zařezávají do svahu a všude okolo skály, hory, louky příroda a výhledy do údolí, nebo na okolní kopce. Zde předběhnu a rovnou prozradím, že tento úsek dlouhý 45 kilometrů jsem jel 3 hodiny. Průměrná rychlost 15 km/h neříká nic o kvalitě Versyse a snad ani o řidiči. Ale já, co by výletník, jsem musel co 300 m zastavit, kochat se a fotit. Vy, co jste projeli Glockner, Stelivo… asi víte o čem mluvím.
Na vrcholku nevynechám krátkou pauzu na procházku mezi stánky se suvenýry a ochutnání langoše s brynzou a česnekem, který spokojeně ukusuji u svodidel a pozoruji okolí. Pode mnou vede a hlídá místní pastevec svoje stádo ovcí, které se přesouvají z jedné pastvy na druhou. Po kopcích je tak rozeseto několik set oveček.
Po nabažení se vyrážím dál, převážně již směrem dolů. Na křižovatce odbočuji na západ na Petrosani po DN7A. Cesta vede údolím, okolo říčky, což ještě způsobuje lehké a příjemné doznívání zatáček. V Petrosani odbočuji na jih na E79, která z první půlky vede národním parkem a styl jízdy je podobný.
Když se krajina začne měnit na rovinatější, vidím, že vpravo je obloha černá a že se žene pořádná bouřka. Přidám plyn a snažím se tomu ujet, což se daří. Ale po pár kilometrech vidím další mrak a blesky přímo přede mnou. Dnes mám opravdu štěstí, těsně před touto bouřkou se silnice stáčí a já tento mrak objíždím. Chytám jen několik málo kapek a pokračuji dál. Dál vstříc třetímu mraku. A i teď před ním silnice mění směr a já zcela suchý prokličkuji třetí bouří a projíždím do města Drobeta-Turnu Severin. Najíždím na DN6 a podél Dunaje do Orsova. Zde si připadám jako někde u moře: je cítit voda v ovzduší, mola s loďkami, domky kaskádovitě v kopci.
Pokračuji po DN57, stále podél Dunaje. Vlásenka vytesaná ve skále mě přivede ke skalní soše Decebalus Rex. Zjišťuji, že zarezervované ubytování můj nocleh zrušilo, proto se dlouho nerozmýšlím a pokračuji ještě pár kilometrů do české vesnice Eibenthal. V druhém domě nacházím ubytování. Jazyková bariéra zde žádná není. Všichni zde mluví česky. A na turisty jsou také zvyklí. Obzvláště nyní, protože zítra začíná festival: www.festivalbanat.cz. Zítra přijede si 700 – 1000 čechů, ale to už budu pryč. Po milém popovídání s rodinou domácích odcházím do hospody U medvěda, dám si guláš a tři piva. Společnost u stolu mi dělá parta lidí a jak zjišťuji, jsou z Pardubic, Medlešic a okolí. Sem tam se objeví vtipy Hradec vs. Pardubice, kterým se společně smějeme.
Pro dnešek toho bylo moc. Moc krásného, moc štěstí, moc radosti. Děkuji.
Dnešní nájezd 286 km. Levý náklon: 40, pravý: 45.
