Dnešek by se dal popsat pomocí dvou vět. Věta první – výlet do Bulharska. Věta druhá – rande v Bukurešti.
Dopoledne jsem strávil odpočinkem a pak se vydal na výlet do Bulharska, do města Ruse. Cíl byl jasný – navštívit Bulharsko, abych se mohl chlubit, že jsem tam byl, a odlovit si kešku, a to ze stejného důvodu. Bulharsko na mě také působilo smíšeně. Nejdříve mě zarazil dávno zapomenutý zážitek: fronta na hranici. Po propocení motorkářských hadrů jsem mohl pokračovat. Na silnici jsem si připadal bezpečněji než v Rumunsku. Zdálo se mi, že zde již o pravidlech silničního provozu někdy slyšeli a vcelku je i dodržují. Také se mi líbili místní lidé, příjemní. Servírky uměly dobře anglicky a navíc to byly fakt kočky. Co ale nemůžete přehlédnout, je stav domů. Je vidět, že zde ještě peníze nedorazily. Fasády jsou černé od špíny, okna rozmlácená atd. V tomto směru tady mají ještě co dohánět.
Po dobrém obědě došlo na kešky. Z pěti kousků v mojí blízkosti byly 3 s mnoha zápisy nenalezeno, jednu jsem nenašel, takže jediná keš, která nebyla ukradena, byla virtuálka ?
Následovala cesta zpět, rychlejší průjezd hranicemi, včetně předjetí asi 15 aut a pak už opět nudná cesta rovnou silnicí do přehřáté Bukerešti, kde mě večer čekalo rande s Janinkou.
Její přílet byl o 45 minut opožděn, což je v současné době asi standard. Po krátké procházce po okolí domu jsme zavítali do restaurace Octoberfest2 Pub, kde jsme si dali pšeničáka Franziskaner a Hoegaarden. Což byla taková pěkná tečka za tím dnešním večerem.
Dnešní nájezd: 150 km.
