Téma dnešního dne by se dalo shrnout do dvou slov: Křivoklátsko a Berounka. Hlavní body naší cyklodovolené.
Po vydatné snídani jsme vyjeli vstříc dalšímu tropickému dni v sedle. Cesta vedla okolo Berounky a my mohli sledovat, jak se klikatí, jaké báječné chatky ji lemují a jak si chataři užívají pobyt v klidu u řeky. Výškový profil nebyl až tak náročný a vedl mj. i borovicovými lesy, které nám poskytovaly vítaný stín.
Veselý okamžik nám přinesla svačina u řeky v Roztokách, kdy po chvíli přišla paní s dvěma pytlíky pečiva, postavila se k vodě a do toku vody zvolala: „Holčičkyyy“. Neznalý člověk by chvilku klidně mohl přemýšlet o jejím duševním zdraví, ale kupodivu, po chvilce z druhého břehu začaly připlouvat nutrie. A po další chvilce připluly i kachny. Taková malá ochočená ZOO, i krmit se nechaly.
Zmiňoval jsem příjemný výškový profil. To ovšem neplatí pro cestu z Roztok. Čtyři kilometry a převýšení asi 220 metrů. Prostě chuťovka. Ale ta odměna. Následovaly sjezdy, kde bez šlapání se dalo jet 72 km/h. Naštěstí jsem neutavil brzdy a podařilo se mi zabrzdit v Nižboru na Zastávce, abychom si tam dali vychlazenou Kofolu. Odtud už byla jen úžasná cesta vysloveně podél řeky, až do Berouna.
Po obědě nás čekala cesta opět podél Berounky do Karlštejna, kde máme objednaný nocleh. Jak se mi líbila cesta do Berouna, tak z cesty z Berouna jsem byl vysloveně nadšený. Krásná cesta podél skal, vody byla vysloveně úžasná. Bohužel jsme si nemohli cestu užívat a plně se kochat, protože jsme viděli předpověď počasí a radarové snímky. Hnala se na nás bouřka a my před ní prchli. Stihli jsme to, o patnáct minut. V suchu, hurá. Tak to po dešti můžeme ještě stihnout procházku na hrad Karlštejn. A tu parádní cestu okolo Berounky si dáme někdy jindy ještě jednou.
