Nejlepší ráno za poslední dva týdny. Konečně tichá a klidná noc. A když se k tomu přidá famózní snídaně. Míchaná vajíčka, tousty, ovoce, cornflakes, jogurt a croissant je kávě. Parádní pocit v bříšku.
Po snídani jsme se rozdělili, Jana, jako správná žena, šla šopovat a já se válel u bazénu v 9. patře hotelu. Pater má náš hotel celkem 39 a my bydlíme ve 26., odkud je zajímavý výhled.
Když jsem se dostatečně vyslunil a naakumuloval teplo, vydal jsem se za Janou do mallu. A kupodivu jsem si já koupil něco na sebe, na rozdíl od Jany. Je super najít obchod, kde se drtivá většina oblečení člověku líbí a co více, velikosti padnou na první dobrou. Žádné kompromisy, žádné tyto kalhoty mi padnou, ale mají pitomý nápis, nebo jsou fajn, ale za půlku výplaty. Prostě čistý, vkusný, elegantní design, příjemné materiály a ceny asi i levnější než doma (dlouho jsem nebyl v obchodech). Jelikož mi doma už dochází šatník, jsem rád, že zde za půl hodiny bylo vyřešeno a nahrazeno několik dní pobíhání po českých obchodech. Jen chudák Jana si nic nekoupila.
Pak nás čekala další procházka po městě, lovili jsme kešky a pozorovali detaily, ve kterých se naše města liší.
Večeři jsme měli v thajské restauraci, já si dal číslo 25 s kuřecím a Jana číslo 27 s krevetami. Co na tom, že jsou tři roky v Michelinském seznamu. Spokojeni a unaveni se vydáváme domů.
[…] Vlak je vlastně jeden dlouhý vagon, na konec nejde dohlédnout. Ch*ije a ch*ije… Předchozí […]
[…] Takto zde mizí hory. Výstavba domů, které nikdo vlastně nekupuje. Výhled z našeho pokoje. Přes ulici máme Petronas Towers. Předchozí Další […]