Dnešní noc byla opět „veselá“. No jo, právě na dnešní večer připadl „čínský silvestr“. Ale to jsme ještě nevěděli. Takže se člověk raduje, jak hezky vše stihnul, že je brzy v posteli a může klidně usnout. Klimbá si a tu rány jako z děla. Co, proč, kde? Kdo po kom na chodbě střílí? Aha, petarda. Nj, asiati, oni to mají rádi. Usínám a najednou hodinový ohňostroj, rány slyšitelné na několik kilometrů. Silvestrrrrrr.
Po probuzení se těším na snídani, konečně máme ubytování se snídaní. Na rýži a nudle jsem neměl chuť, takže tousty s marmeládou byla jediná volba. Alespoň kafe mě postavilo na nohy.
No a konečně do města. První zvláštnost města je, že úplně zavrhli chodce. Tady nejsou chodníky. Občas nějaký je, ale třeba v půlce skončí. Nebo si myslíte, že jdete po širokém chodníku a on to je jen beton okolo něčího domu, s plotem skončí. Takže buď trávníkem (posekaným na 1,5 cm), nebo na silnici. My jsme dnes celkově takto nachodili přes 10 km. Jo a taky občas můžete potkat plot, strom, nebo železné ostny, ale v pohodě, když si vypíchnete oko, hned za tím plotem je nemocnice.
Navštívili jsme zcela běžný buddhistický chrám a pozorovali věřící. Koupí si svazek vonných tyček, zapálí je a s nimi se modlí, div jim nechytnou vlasy. K tomu jim hraje čínská disko hudba.
Konečně došlo na to moře s pláž. Nejdřív předpověď slunce v duši. Teplota 29° C, zataženo, rosný bod… až pod zády. Pláž 10 m a výhled na dalších 50. Jdeme to prozkoumat, pláž končí, vracet se ale nebudeme. Dáme ještě 7 metrů a po těch schůdkách vylezeme ven. Ven do zavřené restaurace. Naštěstí bránu měli otevřenou. Poznatky: a) moře je ukrutně teplé, b) najít si lepší část ostrova s opravdickými plážemi.
No a pak začalo pršet. Čas zabíjíme obědem v libanonské restauraci. Konečně maso jiné než kuře. Po poobědové kávě stále prší, jdeme na masáž. Stále prší. Jedeme šopovat. Autobusy jsou kapitola sama o sobě. Vstup předními dveřmi, karta Touch and Go zde nefunguje, platit lze pouze hotově a musíte mít přesnou částku, autobusák vám nic nevrátí, ani nerozmění. Takže z busu ven (ten samozřejmě odjede) a k nejbližší prodavačce (pití). Dobrý den paní, nemohla byste nám rozměnit 10 ringitů na bus. Jedním hmatem podává přichystanou a složenou kupičku 10 jednoringitových bankovek. Evidentně toto denně dělá mnohokrát.
Takže jsme v obchodním centru a jdeme do Decathlonu 😁😆 Mezitím padne tma a přestane pršet. Cestou se stavíme v boční ulici na večeři, konečně něco, co nepálí. Společnost nám přes ulici dělají 2 potkani, ale ty jsme nejedli. Doufám.
Domů už zbývá poslední úsek, který už trošku poznáváme. Sprcha, blog a spát.
V dalších dnech se ještě rozepíšu o samotném městě, jeho architektuře a atmosféře. Zatím si udělejte obrázek z fotek.
[…] Předchozí Další […]
[…] Náš hotel Rovers Inn Borůvky, jsou větší, mají koženou slupku a pecku. U tohoto stánku dvě babči prodávají košíky celý den. Kdo ví, zda něco prodají, nebo jim dá někdo alespoň 1 RN za použití WC. Ležící pes u silnice Předchozí Další […]