Dnešní den byl trošku jiný a to z několika důvodů. První z nich je ten, že opouštíme hlavní město Kuala Lumpur. Druhý důvod je, že máme auto. Je úžasné vidět, že něco funguje. Na internetu si vyberete auto, zatrhnete další volby (připojištění, druhý řidič…), zaplatíte a za chvilku přijde potvrzení, WhatsApp zpráva s pokyny. Druhý den řidič píše, že je na cestě a že na místě bude za 7 minut, pošle fotku, abychom se poznali. Vše, co jsme si dohodli, platí. Zatím žádný náznak, že by nás chtěl někdo odrbat, žádné skryté poplatky, žádná malá písmenka na konci stránky. Podobně dobré obchody jsme již poznali ve Vietnamu. Naopak Kréta byla utrpení, nic nás nezajímá, že jste objednali na Booking, platíte debetní kartou, místo kreditní, musíte si připlatit pojištění a jestli se vám to nelíbí, jděte jinam.
Zpět do Asie. Vyrážíme na cestu do malé vesničky Kuala Tahan, kde máme nocleh a zítra nás čeká túra po zdejším pralese. Cestou se sžíváme s novým vozem a hlavně s řízením vlevo. Ačkoliv to Jana už zná, pro mě je to úplně nová zkušenost. Dobrý, zatím jsem nic nenabořil a také doufám, že ani v dalších dnech. Ačkoliv silnice jsou v dobrém stavu, cesta utíká jen pomalu, protože jedu opatrně a pomalu. Nikdy nevím, kdy je začátek a konec obce.
Zajímavý okamžik byl na dálnici: jsou tu mýtné brány, kde se platí za projetí. Je to pár korun, ale člověk musí zpomalit a najít bránu, kde se dá platit kartou. Většina bran a místních řidičů používají karty Touch and Go (o tom jsem již psal). My zatím používáme Visa/Master. Prekérní situace přijde na jedné bráně, kdy lze platit pouze Touch and Go. Vrátit se není kam, dopředu to nejde. Takže najít hotovost, najít obsluhu a ta nám prodá přednabitou Touch and Go. Projíždíme a na odpočívadle zjišťujeme, že je to úplně ta samá karta, kterou máme v kapse a na kterou jsme jezdili v MHD.
Na oběd jsme si odbočili z dálnice do nedaleké vesničky a poobědvali s místními v takové restauraci-jídelně. Jídlo je opět fajn a opět lehce spicy.
Příjemná změna byla, když jsme odbočili z dálnice a vydali se již směrem k ubytování. Cesta byla menší, užší, klikatější a často ji lemoval les. Palmový les. Dokonce se stihla i krátká procházka a bylo zajímavé procházet se palmovým hájem. Navíc když ještě vyplašíte stádo opic, které začnou před vámi utíkat. Jen oči nestíhají ostřit na zem, stromy, nebo roztřesené větve od skákajících opic.
Přijezd na ubytování je v krásném čase, takže na pohodu stíháme procházku vesničkou a samozřejmě večeři. Sváteční večeři na lodi, někdo tady má totiž narozeniny. Vše nejlepší, miláčku.
