To je ale radost. Vytoužená dovolená je tu. A opět s Janou, konečně budeme mít další společné zážitky. Je zvláštní, že ačkoliv jsme si předloni po Vietnamu řekli, že Asie asi stačilo, tak vlastně jsme si ji opět vybrali. Proč? Asi proto, že se těšíme se na teplo, moře, místní jídla, pralesy, lidi, které potkáme. Přitom máme informace, že Malajsie by měla být velmi bezpečná, kultivovaná a čistá země. Tak se necháme překvapit, jestli si z nás Janek nedělal legraci.
Legrace vlastně začala před třemi týdny. Trošku ji přikrášlím, ale vlastně ani moc ne. Jana sedí u notebooku, vybírá destinace a letenky a najednou říká: „Tady mají zajímavou letenku do Malajsie, bavila by nás?“ Náhodný posluchač by pak pod okny asi zaslechl pouze dvě naše věty. Fána: „Tak jo.“ Jana: „Fáno, co jsem to udělala, já to objednala.“ No a teď už jsme mnoho dní vlastně moc nadšení. Jana po chvilkách sedí, hledá zajímavá místa, vyhlíží hotely, objednává a je ve svém živlu.
První den nás čeká přelet z Prahy do Kataru, kde je přestup a pak pokračujeme do Kuala Lumpur.
Cesta na letiště proběhla v pořádku, jen to pražské letiště. Některé věci by stály za vylepšení, ale dnes nechci kritizovat. Takže let 6 hodin, hodina zpoždění na odletu, no a k tomu jsme usnuli už na runwayi.
Qatar Airways budiž pochváleni, krásné a milé letušky nám podávaly drinky i jídlo. Když si vzpomenu na let do Ameriky, kdy nebylo žádné jídlo…
A pak už přestup na letišti v Doha. Stále je krásné, čisté, luxusní, tiché, vzdušné a zelené. Park uprostřed haly dělá opravdu úžasný dojem.
