Rok se s rokem sešel a najednou je tu opět srpen. Čas pro „MOJI“ motodovolenou. Čas, kdy celý den jedu, nepotřebuji jíst (Jana říká, že žiju jen ze vzduchu, a asi na tom něco je), nepotřebuji nic, jen sedím v sedle, kochám se cestou a v hlavě se mi honí moje myšlenky. Nemusím myslet na nikoho okolo, jeho potřeby, brát na něj ohledy, jsem tu sám, sám si zastavím na výhledy a kochám se, jak dlouho chci. K tomu se musím postarat sám o sebe. Navzdory cizímu jazyku, cizí zemi, jiným zvykům, prostě to Fáno vyřeš. Bezpečně, efektivně, rozumně. To je malá vsuvka, po třech (už čtyřech) pivech, ale vysvětluje některým čtenářům, proč potřebuji jet sám.
Konec sentimentálním kecům. Tak jak to letos bylo. Tradičně pár dní (6) před odjezdem jsem naklikal trasu do mapy. Mám asi 5 míst, která chci navštívit, a zbytek je jen o cestě. A nic víc. Jen ještě vyměním pneu (díky 3Rmoto), pocit jistoty pod zadkem mi dělá dobře. A jedu.
Takže je ráno a … přichází déšť. Dvě hodiny počkám, ale vůbec to nevadí, déšť ustane a můžu se tedy vydat severní cestou (Šumperk, Opava…). Ach ty naše silnice, kamióny, objížďky, tankodrom… Přeskočím. Dnešní úkol je to napálit a ujet co nejvíc z celkových kilometrů. Dopředu říkám, že dnes jsem dal 450 km.
Nicméně jsem si našel čas na návštívení nejvýchodnějšího bodu ČR a také nedalekého trojmezí. Moc pěkný kout země.
Pak už mě uvítalo Slovensko. Mno… zjistil jsem, že fakt existuje ještě větší peklo na silnici. A to jsem zvyklý na české silnice a provoz v Hanoji vlastně dává smysl a je zábavný a fajn. Ale toto? Nie, bratia, toto fakt nie. A za 3 roky žádná změna k lepšímu, spíš naopak. Krásné hory, překrásné výhledy, ale 100 km skorokolona…
Skok o 100 km dál. Takže jsem zaparkoval, ubytoval se v Liptovském Mikuláši. Čtyři kousky Krušovic udělaly své. A nemyslím tím tyto řádky. Naplánoval jsem si totiž zítřejší den. Nic neprozradím. Více se dozvíte zítra. A doufám, že přibude i fotek.
P. S.
Najednou slyším nějaké řeči o Hradci a Pardubicích a u vedlejšího stolu je rodinka z Třebechovic, svět je malý.
P. S. 2
Chvilku jsem si pohrával i s myšlenkou, že na dovolenou pojedu na skútru. Byla by to legrace.
