Poslední den naší okružní jízdy. Za světla si prohlížíme, jak vlastně vypadá naše malá, útulná, dostačující chatička, tedy domeček na přívěsu.
Po ránu máme v plánu navštívit muzeum Henryho Flaglera, což byla osoba, která se obrovským způsobem zasloužila o rozvoj Floridy. Pro mnoho Američanů je ztotožněním amerického snu, kdy kluk, který má v kapse 5 dolarů, vybuduje impérium v hodnotě dnešních desítek miliard. Původně podnikal v zemědělství, pak se mu naskytla příležitost být partnerem u Rockefellera, vybudoval několik hotelů a což jsme již věděli, nechal postavit železnici spojující oblast Miami a Key West. Na samotné prohlídce jsme čekali právě víc tohoto příběhu, ale celé prohlídka byla spíše zaměřená na artefakty a vybavení jeho sídla. Z toho byli Američani zcela nadšeni, protože měli možnost vidět opravdu staré a historické kousky. Rozuměj věci z konce 19. století. Tady si člověk uvědomí, že Amerika vlastně žádnou historii nemá. Kde kdo z nás má doma či chalupě obraz, knížku, skříňku, šperk po babičkách a pra… babičkách, ale zde by to byl významný muzejní exponát. A návštěvníci, opět spíše důchodci, by se rozplývali úžasem, nad úžasností porcelánového servisu.
Po obědě jsme si dali malou procházku po West Palm Beach, zapnuli navigaci a vyrazili do Miramar, kde se konal The Moth. Což je soutěž ve vyprávění příběhů, Jana tento pořad velmi ráda poslouchá jako podcast, tak si nechtěla nechat ujít příležitost zažít toto představení naživo.
Byl večer a my mohli konečně vyrazit na ubytování zpět k Jindřichovi a Katce. Všichni samozřejmě už spali, kromě Terezky, ta se mohla zbláznit radostí, že nás zase vidí.
