Dnešní horký a sluneční den jsme věnovali prohlídce Bukurešti, které se jinak říká Paříž východu. Ráno nás čekalo zakoupení lístku na trambus, protože včera na letišti byl přístroj rozbitý, a tak nebyla možnost lístek zakoupit. Systém nákupu je v Rumunsku… zvláštní. Je to jedna z věcí, na které se dá ještě zapracovat. Koupit lístek v trafice nelze. Lze v kioscích MHD (rumunsky STB), ale těch je jako šafránu a těch otevřených ještě méně. V současné moderní době lze jízdenku zakoupit i přes SMS. Bližší informace jsem nezjišťoval. Nebo můžete být ještě více moderní a nainstalovat si do mobilu appku a tam si lístek koupit – přes SMS. A navíc pouze denní. Naštěstí jsme pak narazili na otevřený kiosek, kde nám prodali listek na 72 hodin v ceně 20 lei (cca 100 Kč) a my se mohli přesunout do starého města, které vřele doporučujeme ke zhlédnutí.
Na začátek ovšem oběd v Old Townu. Následovala prohlídka domu č. 55 v ulici Lipscani, který je nádherně zrekonstruován a nachází se v něm známé a velmi návštěvované knihkupectví.
Nemohli jsme minout známou restauraci Caru‘ cu Bere a směřovali se k Bulváru Unini, který nás dovedl až k budově parlamentu. O této budově doporučuji přečíst např. wiki. Rozhodně nás informace o této marnotratné budově překvapily.
Určité uklidnění od hluku velkoměsta nám poskytla čtvrť Cotroceni, ve které se nachází mnoho krásných vil a útulných podniků, kde si můžete posedět. Závěr večera jsme strávili v parku Cismigiu. Jen bylo těžké najít místo, kde by neřvali ptáci a kde bychom se nebáli, že nám spadne něco nevábného na hlavu. Po celodenní cca 15kilometrové procházce byl autobus do sprchy a postele ta správná volba.
Shrnutí města? Některé budovy krásné, některé mohly být kdysi krásné, jen potřebují hodně peněz a citu na opravu. Některé budovy jsou megalomanské a některé jsou typické komunistické paneláky v trošku jiných tvarech, než na které jsme z domu zvyklí. Rozhodně drtivá většina by potřebovala rekonstrukci a také majitele, kteří se dohodnou na jednotném stylu. Tady je to každá ves, jiný pes. Jeden klimu vlevo, druhý vpravo, třetí nahoru, jeden okna bílá, druhý černá, jeden okna plastová… Mohl bych pokračovat, ale asi si dokážete představit, kam mířím. Víc si prozradí přiložené fotografie.
