Dnešní ráno opět nebylo tiché. Do pokoje přes chodbu se nastěhovala rodinka a brzy ráno chtěla někam jít a nešly jí zavřít dveře. A co nejde silou, půjde ještě větší silou. Navíc jejich děti povykovaly a to nejmenší brečelo. To nám na optimismu moc nepřidalo, už nás napadla i myšlenka, zkrátit si zdejší pobyt o den a odjet zpět do Kuala Lumpur a tam se ubytovat v pěkném a tichém hotelu.
Nakonec jsme se rozhodli dát tomu ještě šanci. Po snídani (opět tousty a nudle – takže zítra bude rýže) jsme vyrazili na pláž. Tato již opravdu vypadala jako pláž. Uvelebili jsme se ve stínu pod stromem a užívali si teplo, šumění moře a nekonečnou modrou dálavu.
Voda byla jako kafe a i pocit se zlepšil, že tady je vlastně ta bezpečná pláž, takže tady medúzy nebudou, a také že nebyly. Já se tedy slunil a mořil (je jasné, že je to od spojení být v moři 😂) a Jana si pak šla na kafe, svačku a shoping. Odpoledne nám donesla oběd na pláž, mňam fish’n’chips, na to jsem přesně měl chuť. Odpoledne jsem pokračoval v plážování a když už jsem byl dostatečně vymořený, došel jsem konečně za Janou, která se poflakovala v kavárně.
Cestou domů jsme si koupili bagetu (asi už potřebujeme změnu jídelníčku, už se nám nudle a rýže přejedly) a spěchali jsme na hotel, kde měl probíhat Toastmasters meeting (anglický řečnický klub, který Jana zná z HK). Ale nee, CNY (Chinese New Year), nic se nekonalo.
Tak co s načatým večerem? Procházka na smoothie a pak spát. Procházka byla moc fajn, bez deště je o něčem úplně jiném. A k pití vlastně stačí voda. Příjemně unaveni se těšíme do postele.
[…] vlastně nekupuje. Výhled z našeho pokoje. Přes ulici máme Petronas Towers. Předchozí […]
[…] Úklid pláže. Jana do udělala fotku medúzy, krásně vidíte její tvar. Rajčatová polévka a tousty. Předchozí Další […]