Malajsie – 17. 2. 2026

Dnešní noc byla opět „veselá“. No jo, právě na dnešní večer připadl „čínský silvestr“. Ale to jsme ještě nevěděli. Takže se člověk raduje, jak hezky vše stihnul, že je brzy v posteli a může klidně usnout. Klimbá si a tu rány jako z děla. Co, proč,  kde? Kdo po kom na chodbě střílí? Aha, petarda. Nj, asiati, oni to mají rádi. Usínám a najednou hodinový ohňostroj, rány slyšitelné na několik kilometrů. Silvestrrrrrr.

Po probuzení se těším na snídani, konečně máme ubytování se snídaní. Na rýži a nudle jsem neměl chuť, takže tousty s marmeládou byla jediná volba. Alespoň kafe mě postavilo na nohy.

No a konečně do města. První zvláštnost města je, že úplně zavrhli chodce. Tady nejsou chodníky. Občas nějaký je, ale třeba v půlce skončí. Nebo si myslíte, že jdete po širokém chodníku a on to je jen beton okolo něčího domu, s plotem skončí. Takže buď trávníkem (posekaným na 1,5 cm), nebo na silnici. My jsme dnes celkově takto nachodili přes 10 km. Jo a taky občas můžete potkat plot, strom, nebo železné ostny, ale v pohodě, když si vypíchnete oko, hned za tím plotem je nemocnice.

Navštívili jsme zcela běžný buddhistický chrám a pozorovali věřící. Koupí si svazek vonných tyček, zapálí je a s nimi se modlí, div jim nechytnou vlasy. K tomu jim hraje čínská disko hudba.

Konečně došlo na to moře s pláž. Nejdřív předpověď slunce v duši. Teplota 29° C, zataženo, rosný bod… až pod zády. Pláž 10 m a výhled na dalších 50. Jdeme to prozkoumat, pláž končí, vracet se ale nebudeme. Dáme ještě 7 metrů a po těch schůdkách vylezeme ven. Ven do zavřené restaurace. Naštěstí bránu měli otevřenou. Poznatky: a) moře je ukrutně teplé, b) najít si lepší část ostrova s opravdickými plážemi.

No a pak začalo pršet. Čas zabíjíme obědem v libanonské restauraci. Konečně maso jiné než kuře. Po poobědové kávě stále prší, jdeme na masáž. Stále prší. Jedeme šopovat. Autobusy jsou kapitola sama o sobě. Vstup předními dveřmi, karta Touch and Go zde nefunguje, platit lze pouze hotově a musíte mít přesnou částku, autobusák vám nic nevrátí, ani nerozmění. Takže z busu ven (ten samozřejmě odjede) a k nejbližší prodavačce (pití). Dobrý den paní, nemohla byste nám rozměnit 10 ringitů na bus. Jedním hmatem podává přichystanou a složenou kupičku 10 jednoringitových bankovek. Evidentně toto denně dělá mnohokrát.

Takže jsme v obchodním centru a jdeme do Decathlonu 😁😆 Mezitím padne tma a přestane pršet. Cestou se stavíme v boční ulici na večeři, konečně něco, co nepálí. Společnost nám přes ulici dělají 2 potkani, ale ty jsme nejedli. Doufám.

Domů už zbývá poslední úsek, který už trošku poznáváme. Sprcha, blog a spát.

V dalších dnech se ještě rozepíšu o samotném městě, jeho architektuře a atmosféře. Zatím si udělejte obrázek z fotek.

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest

2 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
trackback
Malajsie – 18. 2. 2026 - František Sychra
18. 2. 2026 15:44

[…] Předchozí Další […]

trackback
Malajsie – 16. 2. 2026 - František Sychra
17. 2. 2026 16:41

[…] Náš hotel Rovers Inn Borůvky, jsou větší, mají koženou slupku a pecku. U tohoto stánku dvě babči prodávají košíky celý den. Kdo ví, zda něco prodají, nebo jim dá někdo alespoň 1 RN za použití WC. Ležící pes u silnice Předchozí Další […]