Sluníčkové ráno všem. 😂😁😁 Prostě se probudím, za okny sluníčko a hory. Hned se zvedá nálada a vůbec nevadí, že je půl sedmé.
Po snídani vyrážím opět na východ, v hlavě mi zní East 17 a také Sto Zvířat – Novogorod. V mém podání: v něžném Užhorodě to tak mají, jde jen o zvyk Vaše blahorodí. No a s tím nějak přečkávám nudnou dálnici. Tedy občas si užívám výhledy vlevo, na Vysoké Tatry. Jsou opravdu krásné a vysoké. Žádné usmrkané Krkonoše.
Pro upřesnění jedu na východ asi hodinu a pak nastane okamžik, kdy uteču z dálnice a vydám se směr Košice.
Při výjezdu ještě stihnu kávu a prohlídku tří zajímavostí. Kostelík, vřídlo a traventinové uskupení. Pak už mě čeká cesta mezi kopci, občas lemovaná vesničkou či cikánskými slumy.
Tak jo, co jsem si včera vymyslel, je tu. Jedu se podívat na Ukrajinu. Ale jen na kousek, nejsem žádný kaskadér. Pouze dvě města na úplném západě a pak hurá opět do EU.
Slovensko-ukrajinská hranice může být pro auto otrava, ale já na drzáka jedu dopředu, do stínu. A pak následuje kolotoč dvou hranic. Ukaž pas, odemkni kufr, kolik máš km a kolik v nádrži, vracím pas, ukaž opět kufr, jeď. Vlastně popojeď. Tady máš nějaký lístek s SPZ, ukaž pas, ukaž TP, ukaž pojištění, ukaž kufry, odkud že jsi, kam jedeš, jeď. Vlastně popojeď, ukaž pas, ukaž kufry. Hotovo jeď. Vlastně popojeď. Dej mi ten lístek s tvojí SPZ a jeď. Fakt vopruz, ale já to už beru jako hru a musím uznat, že pohraničníci jsou k motorkářům hodní. Pouští nás, protože ví, jak se v těch hadrech potíme.
Takže jsem na Ukrajině. Již před čtyřmi lety jsem se chtěl sem dostat, ale hranice se uzavřely. Takže mám novou a bohužel malou příležitost. 5 km od hranic, Užhorod. Odlovím si pár kešek, ubytuji se v hostelu a jdu se procházet městem a hlavně navečeřet. Ach to byla bašta. Krůtí filé, mrkvové pyré s pomerančem a americké brambory. Geniální kombinace chutí. A co by to bylo za návštěvu země bez alko moku. Vodka Premium Lvov byl opravdu luxusní zážitek. Po dlouhé době vodka bez zježených chlupů.
Takže večer stavím ve městě a vlastně si uvědomím, že je zde o hodinu víc. Pocity z Užhorodu mám smíšené. Pohodové město, příjemní lidé, jídlo i pití mňamózní, jen je vidět, že zde občas chybí peníze. Někde jsou a někde ne.
Při toulání se městem potkávám veselé, hrající si děti, opravdu krásné dívky, usměvavé lidi, ale také památníky. A na tyto věci dnes myslet nechci.
Večer si ještě vychutnám pivo Sládek na verandě hostelu a jdu spát. Tak zítra dovi.
