Zatímco doma jsou média zaplněná deštěm a hrozícími povodněmi, my se probudili do sluníčkového rána a v klidu si užili hodinovou snídani na hotelu. Žádný spěch, dnes nás nic velkého nečeká. Tedy kromě výšlapu na kopec nad městem, kde je věž svatého Joana. Nezdá se to, ale od moře vyšlápnout 162 výškových metrů bylo občas znát. Tedy hlavně ty příkré schody. Ale výhled na moře, Pyreneje a 60 km vzdálenou Barcelonu byl úžasný.
Po návratu k moři byl akorát čas na oběd a jako Španělé jsme si ho řádně vychutnali. 1,5 hodiny, dvě denní menu a o vše se rozdělit a ochutnat. Salát, mořské potvory, paella, ryba a na závěr dezerty. Nebylo divu, že jsme se šli vyvalit na pláž a zatímco já si užíval slunce a vlnky, Jana si dala ve stínu dvacet. Ale to jen nabírala sílu, protože pak šla plavat a přeplavala celou dlouhou pláž. Mezitím vlny začaly být trošku větší, takže nakonec jsme si v nich i trošku zaskákali. Ale jen chvilku, protože síla vln se začínala zvětšovat.
Cestou na hotel procházíme městem a najednou spousta policistů, přijede automobil a on to katalánský předseda vlády. Je milé, že zaskočil, když se dozvěděl, že jsme ve městě.
To by člověk nevěřil, kolik dá jednomu přemáhání, aby vstal a šel na procházku, když už je vysprchovaný a odpočívá v posteli. Ale přeci nepůjdeme v osm spát. Nakonec vyrážíme a projdeme se ulicemi, které jsme doposud minuli. Často míjíme pěknou restauraci a nakonec podlehneme i my. Na jídlo od oběda stále nemáme ani pomyšlení, i když je už půl deváté. Španělé právě začínají večeřet, nám však bude stačit drink. Gentlemansky Janě objednám long drink. No dobře, vodu. Ale pije ji dlouho, zatímco já si dopřávám sangrii.
Takový byl náš den na pláži.
